Dcery jsou prevencí sexismu u mužů. Tvrdí to psychologové z Londýnské vysoké školy ekonomické, podle nichž otcové dívek zastávají výrazně méně sexistických názorů a tradiční vize o pohlavních rolích mužů a žen. A podle studie dochází u mužů k oslabování stereotypních představ o rolích mužů a žen, jak dcery rostou a dospívají.
Otcové dcer z prvního stupně základní školy zastávají sexistické názory o osm procent méně než otcové synů. A pokud už je dcera na druhém stupni, její otcové zastávají sexistické názory o jedenáct procent vzácněji.
„Studie dokazuje, že postoje mužů nejsou během života fixní, ale s věkem se můžou měnit. Je to velmi slibné zjištění, které naznačuje, že vystavení muže jiným životním situacím může formovat jeho chování,“ tvrdí jedna z autorek doktorka Joan Cost Font.
U matek ale podobný efekt patrný není. U žen se názory na pohlavní role nemění s tím, jestli mají dcery či syny.
Dcery versus synové
O vztazích otců a dcer existuje nejen spousta mýtů, ale i vědeckých teorií. Ta například tolik používané označení
„tatínkova holčička“ nevzniklo jako nezdravý stereotyp, ale odráží v lidské psychologii zakotvenou skutečnost, že otcové dávají výrazně přednost dcerám před syny. Věnují jim více pozornosti, více citu i více času. Nicméně tohle podvědomé chování není zdravé pro psychický vývoj potomků mužského pohlaví.
Otcové mnohem častěji s dcerami používají také slov jako tvářičky, bříško, nožičky. S chlapci naopak volí slova jako nejlepší, vítěz a skvělé. Dcerám otcové také více zpívají a otevřeněji s nimi hovoří o emocích. Naopak se syny se hovoru o emocích vyhýbají.
Sledováním mozku otců také vyšlo najevo, že muži nejsilněji reagují na veselé tvářičky svých dcer, intenzivně to aktivuje centrum pro zpracování emocí, odměny a tvorbu hodnot. V případě synů u mužů naopak nejvíce vyvolá odezvu v mozku tvář s neutrálním výrazem – jakoby bez emocí. Mozek mužů je tak stereotypně výchovou programován, aby vnímal syny jako jedince bez projevování emocí.
„Fakt, že otcové zřejmě reagují s menší pozorností na emocionální potřeby chlapců, navzdory nejlepším snahám, je významný objev. Umět ocenit emoce je totiž prospěšné a potřebné pro všechny, nikoli jen pro dcery,“ vysvětluje doktorka Jennifer Mascar z Emory University v Atlantě.
Sledujte nás na sociálních sítích:
