Komentáře k článku

Nevím, kde autorka tohoto nesmyslu žije, protože drtivá většina matek se chová jak píše paní dole, já jsem matka, kdo je víc. Opovážila jsem se paní u nás v obchodě po předchozím upozornění, ať si hlídá dítě, říct, že jestli to ten malý rozbije, dám jí to k úhradě. Řekla mi, že to nemůžu myslet vážně, že jsme snad pojištění. Pomyslela jsem si, že by se měla nechat pojistit na hlavu. Naštěstí pochopila, že si nedělám srandu a dítě posadila na kočár. Na cyklostezce dvě maminy s kočárky a kolem nich se plácá dítě na odrážedle, no co, cyklista počká nebo sleze z kola a obejde je. Pochopím, když pláče malé miminko, ale když ječí děcko 2 roky v šalině 20 minut a matka se tváří, že o tom neví, myslí si, že jsou na to ostatní zvědaví ? Naštěstí jich k nám do obchodu moc nechodí, ale když jsme měli ty desinfekce, když jinde nebyly, tak bohužel chodily a my v obchodě nejsme na malé děti zavedení.

Prostě si uvědomte, milé maminky, že ostatní na ty vaše poklady nejsou zvědaví. Už mají odovulkováno, odmimískováno, a mají tedy plné právo mít "svaté rodinky" v nemilosti, protože je prostě obtěžují - už mají jiné zájmy. .

Současné děti jsou nevychované, matky radši telefonují a svých dětí si v obchodě nevšímají i kdyby Vám obracely krám naruby natož aby je okřikly nebo, nedej bože jim plácly jednu přes zadek. Z vlastní zkušenosti se děsím toho, když vidím, že jde do krámu matka s dětmi, z toho mi vstávají vlasy hrůzou. Když na sebe strhnou regál s obuví, takže je sklo nejen pořeže, ale ještě je těžké. Jen aby se dětí nedotklo , že jim někdo něco zakazuje. Mám dva dospělé syny a šest vnoučat, které občas dostaly na zadek, když byly malé a zlobily. Nemám pocit , že utrpěly duševní újmu.

Nevím, já zatím potkávám jen matky, které se řídí heslem"Já jsem matka a kdo je víc", neuhnou na chodníku, chovají se bezohledně.

Jsem maminka ale nikdy jsem pozornost nebo nějaké výhody nechtěla. Některé matky si myslí, že jim patří svět. Nebo když jedou s kočárkem tak, aby jim každý uhýbal. Hlavně když jsou dva kočárky vedle sebe. Chodníky jim nepatří.

Zajímavé - nikdy jsem takovéto pocity neměla a nezaznamenala jsem ani nějaké takové "pohledy" - možná se společnost od té doby změnila...ovšem je fakt, že se posledních cca10 let setkávám s takovým chováním dětí na veřejnosti, že bych nejraději střelila pár facek jejich matce a otci za "nevýchovu" *6*