Pamatujete si časy, kdy vás vaše dítě nadšeně vítalo ve dveřích a vyprávělo vám o všem, co se mu během dne přihodilo? A teď? Dveře do jeho pokoje jsou zavřené, odpovědi strohé a vy máte pocit, že mluvíte do zdi. Co se stalo?
Dospívání je bouřlivé období nejen pro teenagery, ale i pro jejich rodiče. Zatímco vaše dítě se snaží najít vlastní identitu a prosadit svůj názor, vy se zoufale snažíte udržet rodinnou pohodu. Najednou ale nic nefunguje tak, jak jste byli zvyklí. Jak z toho ven?
Nenasloucháme, jen mluvíme
Teenageři mají rádi volnost, ale zároveň chtějí být pochopeni. Pokud je jen kontrolujeme, káráme nebo jim říkáme, co mají dělat, místo abychom je skutečně vyslechli, nemůžeme se divit, že se uzavřou.
Zkuste se na chvíli zastavit a opravdu poslouchat, co vám chtějí říct – bez hodnocení, bez okamžitého hledání řešení. Někdy stačí jen být přítomni a dát jim prostor, aby se otevřeli.
Kontrolujeme víc, než je potřeba
Paradox puberty? Děti si stěžují, že je neposloucháme, ale zároveň se brání, když se jich ptáme moc. Pokud mají pocit, že je neustále sledujete a snažíte se vědět úplně všechno, mohou se začít vzdalovat.
Najděte rovnováhu mezi kontrolou a důvěrou. Namísto neustálého vyzvídání zkuste nastavit jasná pravidla a zároveň dát dítěti pocit, že mu věříte.
Nemáme jasná pravidla
Teenageři potřebují volnost, ale i hranice. Pokud nejsou jasně stanovené, nebo je neprosazujete důsledně, mohou mít pocit, že jsou pravidla náhodná a nespravedlivá.
Dejte jim jasně najevo, proč určitá pravidla platí, a trvejte na jejich dodržování. Pokud se rozhodnete nějaké pravidlo změnit, vysvětlete proč. Děti potřebují vědět, že pravidla mají smysl.
Očekáváme od nich příliš mnoho
Chtěli byste, aby vaše dítě mělo výborné známky, pomáhalo doma, sportovalo, mělo skvělé kamarády a přitom bylo vždy milé a usměvavé? Možná na něj kladete větší nároky, než je reálné.
Zamyslete se, zda vaše očekávání odpovídají možnostem vašeho dítěte. Někdy je lepší ocenit snahu než trvat na dokonalém výsledku.
Neuznáváme jejich nezávislost
Teenageři chtějí ukázat, že si umí poradit sami. Pokud ale jejich pokusy o samostatnost nebereme vážně nebo je neustále opravujeme, mohou mít pocit, že jim nevěříme.
Dejte jim příležitost rozhodovat o věcech, které se jich týkají. I když s jejich rozhodnutím nesouhlasíte, zkuste je respektovat.
Neumíme přiznat chybu
Nikdo není dokonalý – ani rodiče. Ale pokud si nikdy nepřiznáme chybu, dáváme dětem špatný příklad.
Nebojte se přiznat, když něco nevyjde. Upřímnost a ochota říct „Promiň, to jsem nezvládl/a nejlíp“ může váš vztah s dítětem neuvěřitelně posílit.
Puberta je složitá fáze, ale nemusí znamenat konec blízkého vztahu s vaším dítětem. Pokud se naučíte naslouchat, respektovat jeho potřebu nezávislosti a najdete správnou rovnováhu mezi pravidly a volností, váš teenager se vám možná začne znovu otevírat. A to za tu snahu rozhodně stojí!
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
