Každý rodič to zná. Dlouhé seznamy úkolů, shon, neustálá dostupnost a pocit, že den má snad jen pár hodin. Stres se stal běžnou součástí života většiny rodin – někdy skoro nevyhnutelnou. A i když se říká, že bez určité míry stresu bychom ani nevstali z postele, je rozdíl mezi tím, co nás motivuje, a tím, co nás vysává.
Na jedné straně stojí pozitivní stres – ten, který nás nabíjí, motivuje, posouvá vpřed. Pak ale existuje i jeho temná strana – stres z přetížení, z nekončících očekávání, z neschopnosti vypnout. A právě ten je v rodinném životě častým hostem.
Proč je dnešní rodičovství tak vyčerpávající?
Rodiče dneška stojí před zcela novými výzvami. Všechno je rychlejší, hlučnější, online. Od rodičů se očekává, že zvládnou vše – kariéru, péči o děti, domácnost, a k tomu ještě dobře vypadat, žít zdravě a být šťastní. Sociální sítě navíc nabízejí ideály, které realita těžko dohání. Nejde jen o vnější tlak – mnoho stresu si vytváříme i sami. Touha být perfektní, dělat věci „správně“, nezklamat očekávání okolí ani vlastní.
Další kapitolou je finanční stránka. Životní náklady rostou, dvě pracovní místa jsou pro většinu rodin nutností. A zatímco naši rodiče byli zvyklí na jednodušší životní styl, dnešní mladé rodiny často vycházejí z vysoké životní úrovně, kterou je i po narození dětí těžké si udržet.
Když se rodiče snaží být dokonalí
Dnešní rodiče chtějí dělat věci dobře. Nejen dobře – často nejlépe. Mají vysoká očekávání od sebe i svých dětí. Plánují, vybírají školy, aktivity, stravu, a často zapomínají na to nejdůležitější – sami na sebe. Vzniká tlak, který je těžké dlouhodobě zvládat.
Když rodiče jedou na maximum a nepolevují, tělo i mysl začínají dávat signály – špatný spánek, podrážděnost, bolesti hlavy nebo zad. Přichází únava, frustrace, a nakonec vyhoření. A co je nejdůležitější: děti to vnímají. Cítí, když jsou rodiče nervózní, nespokojení nebo vyčerpaní. A reagují na to – často vzdorem, úzkostí nebo psychosomatickými potížemi.
Jak z toho ven?
Není potřeba být dokonalý. Stačí být „dost dobrý“. Dát si pauzu, nadechnout se, neřešit všechno hned. Dovolit si chyby. Přestat se honit za ideálem, který neexistuje.
Pomáhá také drobná každodenní rutina: volný večer bez mobilu, káva s přáteli, krátká procházka, chvíle v tichu. Ale i větší kroky – upřímný rozhovor s partnerem o rozdělení rolí nebo vyhledání pomoci, když je toho moc.
Rodiče jsou jen lidé. A stejně jako děti potřebují péči, pozornost a přijetí. V konečném důsledku totiž platí jednoduché pravidlo: Děti se mají jen tak dobře, jak dobře se mají jejich rodiče.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
