Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Povzbuzují je, podporují, zapisují na kroužky a snaží se jim otevřít co nejvíce dveří do života. Jenže právě tady číhá past: přílišná snaha „směrovat správně“ může dítěti vzít prostor k vlastnímu objevování.
Lekce hudby v pondělí, gymnastika ve středu, pěvecký sbor v pátek – nabité diáře dnes nemají jen dospělí. Často se do dětských programů nepozorovaně promítají i nenaplněné sny rodičů: „Když já jsem se nikdy nenaučila hrát na klavír, moje dcera to zvládne.“ Jenže dítě, i když vypadá jako my a někdy se i podobně chová, je samostatná bytost. A pokud mu příliš určujeme cestu, může se stát pravý opak toho, co jsme zamýšleli.
Proč méně někdy znamená více
Mnoho rodičů věří, že čím dříve a intenzivněji dítě rozvíjejí, tím lépe ho připraví na život. Jenže nadměrné řízení a organizování může potlačit jeho vrozenou radost z objevování. Děti se nejvíce učí, když mají možnost samy zkoumat, ptát se a hledat vlastní cestu.
Pokud je od útlého věku zbavíme této svobody, hrozí, že budou méně samostatné a méně odolné vůči tlakům okolí. Může jim chybět schopnost vytvářet si vlastní názory nezávisle na očekáváních dospělých.
Síla volné hry
Volná, neřízená hra není „ztracený čas“. Je základem pro rozvoj kreativity, fantazie a zvědavosti. Každý rodič zná nekonečnou sérii dětských „proč?“, ale pokud dítěti neustále plánujeme program, prostor pro podobnou zvídavost mizí.
Cílem není vychovat dítě, které splní naše sny, ale šťastného a sebevědomého člověka s vlastní jedinečnou osobností. Nemusí být vždy nejlepší ani ve všem vynikat. Stačí, když bude mít možnost být samo sebou.
Takže někdy je lepší ubrat, vynechat jeden kroužek a dopřát prostor pro nicnedělání. Děti totiž často přesně vědí, jak svůj volný čas nejlépe využít, když jim to dovolíme.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
