Někdy bezděčně řekneme dětem věci, které na ně mohou dlouhodobě zapůsobit víc, než si uvědomujeme. Zde je několik příkladů, kterým je dobré se vyhnout.
Rodiče své děti milují a chtějí pro ně to nejlepší, ale i nechtěná slova mohou způsobit citlivé zranění. Děti často nerozlišují, jestli byla věta řečena ve spěchu nebo ve stresu, a mohou si ji vzít velmi osobně.
„Ty jsi ale uplakánek!“
Když dítě pláče, vyjadřuje svůj citový stav. Vyzývat ho, aby přestalo, znamená popřít jeho pocity a může vést k pocitu studu a nepochopení vlastních emocí. Lepší je zeptat se, co ho trápí, a nabídnout podporu či objetí.
„Jsi hloupý/á/nešikovný/á!“ nebo „Stejně to nezvládneš!“
Takové věty snižují dětské sebevědomí a vedou k přesvědčení, že nemají šanci uspět. Místo toho dítě povzbuďte a ukažte mu, že je v pořádku dělat chyby. Navíc jen s tréninkem může být lepší.
„Kvůli tobě se cítím špatně!“
Tato slova mohou dítěti připadat jako odmítnutí či vina za problémy dospělých. Je důležité učit děti, že nejsou odpovědné za emoce rodičů a že jsou milovány takové, jaké jsou.
„To nic nebylo!“
Potlačování bolesti a smutku učí děti, že jejich pocity nejsou důležité. Lepší je dovolit dítěti emoce vyjádřit a nabídnout mu útěchu a pochopení.
„Jsi strašpytel!“
Strachy jsou u dětí normální a přechodné. Místo zesměšňování je důležité naslouchat a pomoci dětem jejich obavy zvládnout.
„Nikdy si neuklízíš!“ nebo „Vždycky to pokazíš!“
Používání absolutních výrazů vede k pocitu beznaděje a demotivaci. Lepší je ocenit konkrétní pozitivní činy a povzbudit dítě k dalším snahám.
„Už tě nemiluji!“
Vyhrožování odejmutím lásky je velmi škodlivé. Lepší je vyjadřovat vlastní pocity upřímně a s respektem, například že jste na dítě naštvaní, ale stále ho máte rádi. Takový přístup pomáhá dětem rozvíjet zdravé sebevědomí, učí je porozumění vlastním emocím a podporuje otevřenou a důvěrnou komunikaci.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
