Každý z nás se v životě setká s krizemi a těžkými chvílemi. To, jak je zvládáme, ale není jen otázkou síly vůle. Velkou roli hraje sebeláska, tedy schopnost mít se rád i přes chyby a nezdary. A právě tu si odnášíme už z dětství – pokud nás rodiče vychovávali správně.
Krize a těžké časy k životu patří. Ať už jde o pracovní problémy, rozchody, rodinné konflikty nebo období, kdy se zdá, že se nic nedaří. To, jak je zvládáme, do velké míry souvisí se sebeláskou. A právě zde se mnoho rodičů nevědomky dopouští chyby, která může jejich dětem zkomplikovat cestu k vnitřní síle.
Sebeláska jako základ odolnosti
Sebeláska nám dává pocit, že jsme dost dobří takoví, jací jsme, bez ohledu na úspěchy či neúspěchy. Je to kotva, která nám pomáhá zvládat životní bouře. A ideálně se ji učíme už v dětství, díky prostředí, které nám rodiče vytvoří.
První roky rozhodují
První roky jsou klíčové pro rozvoj psychické odolnosti. Právě vztah s rodiči formuje to, jak vnímáme sami sebe. Pokud se na nás dívají s láskou a respektem, učíme se, že jsme dost dobří bez podmínek.
Láska na splátky
Mnoho rodičů dětem nevědomky naznačuje: „Budu tě mít rád, když budeš hodný.“ Taková podmíněná láska ale vytváří vzorec, který si děti nesou do dospělosti. Ať už v partnerských vztazích, nebo v tom, jak k sobě přistupují v těžkých chvílích.
Co děti skutečně potřebují
Děti se musí naučit, že jejich hodnota není vázaná na chování nebo výkon. Rodiče by jim měli dětem dát jasně najevo, že nemusí dělat všechno správně, a přesto je budou rodiče milovat.
Právě toto rozlišení, mezi našimi činy a naší hodnotou, je klíčem k rozvoji sebelásky. Díky němu se dítě učí projevovat soucit samo k sobě, zvládat prohry a v dospělosti čelit krizím s větší vnitřní silou.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
