Sexuální zneužívání dětí je téma, o kterém se nám nechce mluvit. Jenže právě mlčení vytváří prostor pro pachatele a zvyšuje riziko, že se něco stane i v rodinách, kde by to nikdo nečekal. Jak tedy o citlivém tématu mluvit s dětmi přirozeně, beze strachu a s respektem? A jak je opravdu chránit? Přinášíme srozumitelný návod pro každého rodiče.
Sexuální násilí na dětech je často mnohem blíž, než bychom si přáli. A nepřichází od „cizího muže z parku“, ale od někoho, komu dítě důvěřuje. Již dlouho je známo, že téměř většina pachatelů sexuálního násilí na dětech je člověk z blízkého okolí dítěte.
Každé dítě je ohroženo
Ano, i to nejšťastnější, nejsebejistější dítě může být ohrožené, protože dospělý manipulátor má obrovskou moc nad jejich důvěrou. Navíc existují děti, které jsou obzvlášť zranitelné: například děti zanedbané, s postižením, nebo ty, které už od jiného člověka násilí zakusily.
Mluvte o tom klidně, srozumitelně a normálně
Sexuální násilí je jakýkoli sexuální kontakt, který dítě nechce. Třeba dotyk v intimní oblasti, nucení k sledování pornografie nebo jiné nevhodné chování. Je důležité s dětmi o těle, o soukromí a o zdravých hranicích mluvit přirozeně. Pokud rodiče sami otevřeně používají správné názvy genitálií a běžně učí děti cítit, co je pro ně přijatelné a co ne, dělají tím zásadní krok k prevenci.
Ochrana je na nás dospělých
Mnohdy slyšíme, že děti by měly vědět, kdy říct „ne“. Jenže ve skutečných situacích, když jde o důvěrného člověka, k němuž má dítě citovou vazbu, nejsou děti schopné se bránit. Proto není na dětech, aby se chránily. Ale na nás, dospělých.
To znamená nastavovat jasné hranice. Třeba že se nikdo nedotýká intimních partií a že děti by měly být oblečené, i když si hrají. Dávat přednost poklidnému, otevřenému dialogu. Děti by měly vědět, že je v pořádku říct, když se necítí dobře, i když to znamená zklamat někoho, koho znají. A zvětšit otevřenost v rodině. Děti mohou kdykoli říct, že se jim něco nelíbí, nebo že jim něco není příjemné.
Jak správně reagovat
Pokud se dítě svěří, že bylo zneužito, je zásadní uvěřit mu a dát mu najevo, že to rozhodně nebyla jeho vina. Nezačínejte konfrontaci dítěte s potenciálními pachateli, to může situaci jen zhoršit. Naopak raději vyhledejte profesionální pomoc. Odborníci a krizová centra často pomohou dítěti překonat trauma a rodičům poradí, co dál.
Otevřenost a důvěra — nejlepší prevence
Paradoxně to, co by mohlo děti ochránit nejvíc, je běžná, nevyhýbavá komunikace o těle, soukromí a důvěře. Pokud se v rodině mluví otevřeně o tom, co je v pořádku a co ne, děti získají důvěru v to, že se mohou ozvat. A právě to může případného pachatele odradit. Prevence není jednorázová akce, je to každodenní přístup.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
