Vysvětlit potomkům, že bankomat není bezedná skříňka chrlící barevné papírky, bude chtít asi trochu trpělivosti, pár správných argumentů a možná i špetku humoru. Nevíte si rady s tím, jak děti naučit chápat hodnotu práce a peněz? Poradíme!
Pro malé dítě vypadá placení v obchodě jako ta nejlehčí věc na světě. K terminálu se přiloží kartička, ozve se pípnutí a košík plný jídla míří do auta. Malý pozorovatel samozřejmě sám od sebe nepřemýšlí o tom, jak pracně jste peníze získali. Navést ho na tuhle cestu je váš úkol.
Všechno má svou cenu
„Finanční návyky, které nás doprovázejí až do dospělosti, se formují překvapivě brzy, obvykle do sedmého roku věku,“ domnívá se britský odborník David Whitebread z univerzity v Cambridge (1). Dle jeho názoru bychom právě v tomto období měli jako rodiče pomalu zasévat semínka schopnosti plánování a sebeovládání. Užitečné je občas místo platební karty vyvětrat peněženku s fyzickou hotovostí. Vidět, jak hromádka papírků v ruce po nákupu stavebnice prořídne, dává potomkovi jasný důkaz o tom, že zdroje nejsou nevyčerpatelné.
Kdo si počká, ten dostane odměnu
Druhým pilířem budování zdravého vztahu k financím je obyčejné čekání. Nejeden vědecký experiment prokázal, že děti, které vydrží nesníst jeden bonbon hned, aby získaly později dva, umí v budoucnu mnohem lépe hospodařit (2). Tohle je věc, která se dá naučit. Jak potvrzuje americký profesor ekonomie Tyler Watts z New York University, umění vyčkávat není pevně dané pouze charakterem, ale silně jej ovlivňuje sociální prostředí a stabilita rodinného zázemí (3). V praxi to znamená nekupovat hračku hned v obchodním centru, ale nechat ratolest, aby si na ni několik týdnů počkala. Pocit triumfu, když si po měsíci střádání do prasátka odnáší vytoužené autíčko, je k nezaplacení.
Trénink v podobě kapesného
Odměňovat děti za to, že si po sobě uklidí talíř nebo vynesou koš, vypadá jako dobrá škola, ale v dlouhodobém horizontu to ničí chuť přirozeně pomáhat. Členové rodiny by se měli podílet na chodu domova proto, že jsou součástí týmu, ne aby za každou „službu“ dostali minci. Báječnou zkouškou je tady kapesné. Odbornice na finance Shannon Agnew z Nového Zélandu poukazuje na fakt, že finanční gramotnost dětí se dramaticky zvyšuje v okamžiku, kdy mají nad svými drobnými příjmy plnou kontrolu (4). V případě, že se dotyčný rozhodne celou měsíční částku utratit první den za sběratelské karty, nechte ho pocítit následky. Je lepší, když zažije prázdnou pokladničku v osmi letech kvůli hlouposti, než aby v dospělosti bojoval s dluhy kvůli neschopnosti odhadnout své možnosti.
Nic není zadarmo
Hodně náročné prostředí pro dětskou logiku představuje svět videoher a mobilních aplikací. Virtuální měna, za kterou se kupují nové „skiny“ nebo vylepšení postaviček, se tváří jako bezvýznamné body. Mnohé studie zaměřené na finanční socializaci mladých dospělých, například ta, na níž se podílel americký specialista Bryce Jorgensen, poukazují na fakt, že rodičovská komunikace o nehmotných penězích je klíčová (5). Vysvětlujte, klidně do nekonečna, že nákup diamantů ve hře reálně odčerpává peníze z vašeho účtu, které jste vydělali sezením v kanceláři nebo prací v dílně. Můžete použít přirovnání k hodinám stráveným v zaměstnání. Pokud dítě pochopí, že jedna virtuální mečová rukojeť stojí tátu dvě hodiny intenzivní námahy, začne o její nutnosti přemýšlet úplně jinak.
Rodičovské zrcadlo má klady i zápory
Děti jsou jako houby a nasávající postoje rodičů. Když vás vidí nervózně přepočítávat účtenky nebo slyší neustálé stížnosti na drahý benzín, získávají k penězům úzkostný vztah. Naopak, pokud vidí, že nákupy plánujete a porovnáváte kvalitu s cenou, přebírají tento vzorec jako normu. I drobné spoření, o kterém se v rodině mluví, zvyšuje šanci dítěte na úspěšné dokončení vzdělání a finanční stabilitu (6). Buďte otevření. Neříkejte jen „na to nemáme“, raději použijte formulaci „toto nyní nekoupíme, protože peníze dáváme stranou na letní dovolenou“. Tímto způsobem učíte potomka prioritám a strategickému myšlení, což je v životě mnohem cennější.
Hodnota věcí v době hojnosti
V prostředí, kde je všeho nadbytek, se snadno zapomíná, že věci mají i jinou než finanční hodnotu. Rozbitá hračka není jen položka k nahrazení, ale zmařená práce někoho jiného a spotřebovaný materiál. Učte děti opravovat to, co se pokazilo, a darovat to, co už nepotřebují. Rozhovory o financích nemusejí být suchopárné přednášky u stolu. Probírejte je při vaření, kdy vybíráte suroviny, nebo při plánování víkendového výletu. Empatický přístup spojený s jasnými hranicemi vytvoří z vašich dětí sebevědomé jedince, kteří budou vědět, že ty nejlepší věci v životě sice nejsou zadarmo, ale jejich skutečná cena se neuvádí v korunách.
Zdroje: (1) https://maps.org.uk/en/publications/research#, (2) https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.1010076108, (3) https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6050075/, (4) https://repec.canterbury.ac.nz/cbt/econwp/2405.pdf, (5) https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/j.1741-3729.2010.00616.x, (6) https://www.afcpe.org/wp-content/uploads/2018/10/04088_pg69-89.pdf
Sledujte nás na sociálních sítích:
