Ještě nedávno se s vámi chtělo vaše dítě mazlit na gauči a vyprávělo vám o každé maličkosti. Najednou tráví většinu času za zavřenými dveřmi, na otázky odpovídá jedním slovem a vaše rady jako by se odrážely od zdi. Vítejte v pubertě. Období, které bývá náročné pro děti i rodiče. Dobrá zpráva ale je, že za většinou změn se neskrývá vzdor ani nevděk. Puberta je především cesta k samostatnosti.
Mnoho rodičů popisuje začátek puberty podobně. Jako by se jejich dítě během několika měsíců proměnilo v někoho, koho sotva poznávají. Najednou mizí dlouhé rozhovory, společné výlety už nejsou tak lákavé a pokoj se stává nedobytnou pevností. To, co dříve fungovalo bez problémů, najednou vyvolává konflikty. A rodiče si často kladou stejnou otázku: Co jsme udělali špatně? Ve většině případů je odpověď jednoduchá: vůbec nic.
Puberta totiž není problém, který je třeba vyřešit. Je to přirozená součást dospívání.
Zavřené dveře neznamenají zavřené srdce
Jednou z nejtěžších změn bývá pro rodiče pocit, že se jim dítě vzdaluje. Teenager tráví více času sám, méně se svěřuje a o soukromí si začíná pečlivě hlídat. Mnoho matek a otců si to vykládá jako odmítání.
Ve skutečnosti ale dospívající většinou nedávají najevo, že rodiče nemají rádi. Spíše se učí fungovat bez jejich neustálé přítomnosti. Potřebují zjistit, kdo jsou, jaké mají názory a jak si poradí sami. Právě proto je pro ně soukromí tak důležité.
To, že se teenager zavře do pokoje, ještě neznamená, že vás ve svém životě nechce. Jen potřebuje více prostoru než dříve.
Proč jsou najednou důležitější kamarádi než rodiče?
Snad žádná změna nebolí rodiče více než zjištění, že jejich názor přestal být tím nejdůležitějším. Kamarádi najednou vědí všechno lépe. Jejich doporučení mají větší váhu než dobře míněné rady rodičů. A někdy se zdá, že kvůli nim jsou teenageři schopni udělat téměř cokoli. Není to náhoda.
Dospívající se postupně učí fungovat ve světě mimo rodinu. Potřebují si vyzkoušet vztahy, přátelství, spolupráci i řešení konfliktů s lidmi své generace.
Kamarádi se proto stávají jakýmsi tréninkovým hřištěm dospělého života. Ačkoli to rodiče někdy nesou těžce, jde o důležitou součást vývoje.
Nálady, kterým nerozumí ani oni sami
Jednu chvíli je všechno skvělé. O hodinu později přichází vztek, slzy nebo absolutní nezájem. Mnoho rodičů má pocit, že jejich dospívající dítě přepíná emoce rychleji než televizní kanály. Pravdou je, že samotní teenageři bývají svými reakcemi často stejně zaskočení jako jejich okolí.
Dospívání přináší obrovské množství nových pocitů, nejistot i očekávání. Mladí lidé řeší vzhled, přátelství, první lásky, školu i otázky vlastní identity. Není divu, že někdy reagují přecitlivěle nebo nepředvídatelně.
Konflikty nejsou známkou špatného vztahu
Když se doma začnou množit hádky, rodiče často propadají pocitu, že selhali. Jenže spory patří k dospívání stejně přirozeně jako růst nebo změna hlasu. Teenager si totiž začíná vytvářet vlastní názory. A aby zjistil, kde jsou jeho hranice, musí je občas testovat. To neznamená, že by chtěl rodiče zraňovat.
Často jen hledá odpověď na otázku, kde končí autorita rodičů a začíná jeho vlastní samostatnost. Právě proto bývají konflikty mnohdy méně osobní, než se na první pohled zdá.
Největší chyba? Brát si všechno osobně
Když teenager protočí oči, zabouchne dveře nebo odsekne, je těžké zachovat klid. Přesto to bývá jedna z nejdůležitějších dovedností rodičů. Mnoho výbuchů totiž nesouvisí přímo s mámou nebo tátou. Dospívající často řeší problémy ve škole, napětí mezi kamarády, vlastní nejistoty nebo strach z odmítnutí.
Domov tak bývá místem, kde všechny tyto emoce vyplavou na povrch. Není to příjemné, ale často to znamená jediné: doma se cítí dostatečně bezpečně na to, aby své pocity ukázali.
Hledání rovnováhy mezi svobodou a pravidly
Každý rodič dospívajícího dítěte stojí před složitým úkolem. Na jedné straně chce chránit. Na druhé musí postupně pouštět. Přílišná kontrola vede k odporu. Přílišná volnost zase může přinášet rizika. Neexistuje univerzální návod, kde leží správná hranice. Každá rodina ji hledá po svém.
Důležité však je nezapomínat, že cílem není vychovat poslušné dítě, ale samostatného dospělého člověka. A samostatnost se nedá naučit bez určité míry svobody.
Co teenageři od rodičů skutečně potřebují?
Možná méně rad, než si myslíme. A více důvěry. Dospívající často nepotřebují okamžité řešení každého problému. Potřebují vědět, že se mají kam vrátit, když se něco nepovede. Potřebují rodiče, kteří stanoví rozumné hranice, ale zároveň respektují jejich rostoucí nezávislost. Potřebují dospělé, kteří dokážou naslouchat, aniž by hned soudili. A hlavně potřebují jistotu, že jejich hodnota nezávisí na známkách, výkonu ani momentální náladě.
Jednou vám za to poděkují
Když jste uprostřed puberty svého dítěte, může to znít jako vzdálená pohádka. Přesto většina rodičů dospělých dětí potvrzuje totéž: období nekonečných sporů a zabouchnutých dveří jednou skončí.
Mladí lidé si z domova odnášejí mnohem více, než se během puberty zdá. Hodnoty, které jste jim předali, nezmizí jen proto, že právě dávají přednost názoru kamaráda. Možná je teď nevidíte v praxi. Ale často se vracejí ve chvíli, kdy je dospělý život skutečně potřebuje.
Puberta tak není koncem vztahu mezi rodičem a dítětem. Je pouze jeho proměnou. A i když bývá bouřlivá, vede k něčemu, co si přeje každý rodič – k tomu, aby z dítěte vyrostl sebevědomý a samostatný člověk.
Zdroj: názory autora - celý článek
