Každý rodič se bojí, aby se jeho dítě nestalo obětí šikany spolužáků. Jenže málokterého otce či matku napadne, že by jejich dítko mohlo být na straně těch dětí, jež se ocitnou v roli agresorů.
Určit, zda se dítě promění v toho, kdo šikanuje své spolužáky, je velmi těžké. Zvláště pro rodiče, kteří si nechtějí přiznat, že by jejich nejdražší syn (či dcera) byl něčeho takového schopen.
Ale určití znaky mají malí agresoři společné. Které to jsou?
Snadno se rozčílí
Pakliže se jim něco nedaří, reagují přemrštěně, vztekají se, rozčilují, křičí… A to i v situacích, kdy by jiné děti nad problémem mávly rukou nebo se jej snažily řešit.
Neustále soutěží
Potřebují si dokázat, že jsou nejlepší, že mají moc a sílu. Nevynechají jedinou příležitost někoho porazit – ať už je to v člověče, nezlob se nebo při zápase.
Kamarády si pečlivě vybírají
A posuzují je podle vzhledu, drahého oblečení, mobilů… S některými by si nikdy nehráli, dělají si z nich legraci, mluví o nich s despektem.
Ze svých chyb viní ostatní
Pokud se jim něco nepovede, nikdy to není jejich chyba – za špatné známky mohou učitelé, za poznámky spolužáci. Oni zkrátka nikdy nedělají nic špatně.
Nemají zrovna nejvhodnější přátele
Z jejich přátel nebývají rodiče dvakrát nadšení. Jsou hrubí, nevychovaní, agresivní…
S agresivitou začínají brzy
A nejen vůči dětem, ale i dospělým. Napadají je slovně, pěstičkami, kopou do nich, když jim něco zakáží.
Mají problémy ve škole
Ani ne tak s učením jako s chováním. Spousta poznámek, ustaraní učitelé, kteří s vámi chtějí mluvit na každé schůzce. I to je jeden z možných znaků malého agresora.
Sledujte nás na sociálních sítích:
