Herečka Jennifer Aniston je člověkem, který si z negativních zkušeností života vezme ponaučení a snaží se vytvořit si lepší realitu. Vyrůstala v domácnosti, kde se necítila bezpečně a jistě. Dnes ji přitom všichni vnímají jako velmi pozitivní a radostnou ženu. Právě proto, že se už jako dítě rozhodla, že nikdy nedopustí to, co viděla u dospělých, jimiž byla obklopena doma, když byla sama dítě.
„Myslím, že jsem taková veselá proto, že jsem vyrůstala v domácnosti, která byla nestabilní, člověk se v ní necítil bezpečně, viděl dospělé, jak jsou k sobě nepříjemní, byl svědkem určitých věcí v lidském chování, které mě donutily přemýšlet. Takhle to nechci. Nechci být taková. Nechci zažívat pocity, které cítím ve svém těle zrovna teď. Nechci, aby kdokoli, s kým se potkám, měl takové pocity. Takže si myslím, že za to mohu poděkovat rodičům. Můžete být buď naštvaní, nebo mučedníci, nebo si říct, jsou to kyselé citrony, ale udělám z nich limonádu,“ svěřila Jennifer v rozhovoru se Sandrou Bullock.
Aniston se většinu života s matkou Nancy Dow nestýkala. Před čtyřmi roky sice přišla na matčin pohřeb, ale o ostatky se nepostarala. Matka byla krásou posedlá modelka, která byla dcerou zklamaná, protože nebyla dost hezká. Dow se rozvedla s otcem Johnem Anistonem, když bylo Jennifer devět let. Věčně pak nebyla doma. Dceru nutila se líčit a držet diety od třinácti let.
„Když jsem přišla jako dvacetiletá do Los Angeles, zamilovala jsem se do kamarádek, které se mnou sedávají u stolu dodnes, byly ale úplně jinde. Nikdy jsem neměla kroužek kamarádek, s nimiž bych vedla nekonečné rozhovory. Říkala jsem si tehdy, bože, ti lidé z Kalifornie nikdy nezavřou hubu. Mluví o svých pocitech a pláčou před sebou. Říkala jsem si, tady jsem, holka, co vyrostla v New Yorku, a najednou jsem v kaňonu Laurel, nosím květované šaty a někdo mi na krk pověsil křišťály a pálí mi u hlavy šalvěj. Asi jsem přistála na Marsu,“ zavzpomínala Aniston.
Sledujte nás na sociálních sítích:
