Chcete ve vztahu dokonalé souznění a absolutní shodu? Možná tím nechtěně ničíte jiskru. Ona ta přílišná blízkost vášeň paradoxně dusí! Jak najít ideální kompromis?
Touha spojit se v jedno tělo a jednu duši je běžný cíl čerstvě zamilovaných párů. Lidé bláhově dychtí znát naprosto každou myšlenku svého milovaného protějšku, sdílet veškeré myslitelné koníčky a trávit pospolu každičkou volnou vteřinu dne i noci. Hluboké přesvědčení, že absolutní názorová shoda zaručuje nekonečné životní štěstí, ve společnosti sice zakořenilo, ale otázkou je, co z tohoto semínka může vyrůst.
Předvídatelnost je nudná
Podívejme se na celou věc z jiné perspektivy. Když si každý den oblečete stejné šaty, dáte si stejné jídlo a budete si s přáteli povídat o těch stejných tématech, nebude vás to po čase trochu nudit? Ve vztahu to funguje podobně. Když znáte partnerovy reakce dokonale nazpaměť a nic vás nepřekvapí, smyslné kouzlo tajemna se vytratí. Z vášnivých milenců se přesně takto stávají nejlepší přátelé nebo v horším případě spolubydlící, co se dohadují pouze o tom, kdo půjde vynést koš. Kde přirozeně chybí tření, logicky chybí i teplo.
Plamen nutně vyžaduje kyslík
Uznávaná belgicko-americká psychoterapeutka Esther Perel tento zdánlivý rozpor vysvětluje tak, že i láska potřebuje nějaké tajemství. A z tajemství se rodí touha (1). Erotické jiskření vyžaduje určitou míru lehké nejistoty, trochu dráždivého neznáma a jasně ohraničené oddělenosti. Bez dostatečně velkého volného prostoru nemohou podle této expertky plameny vášně pořádně hořet. Totální splývání duší sice přináší obrovský pocit klidného bezpečí, zároveň ale nemilosrdně odebírá kyslík vášnivosti. Zkrátka a dobře – není nic špatného na tom trávit čas odděleně, občas partnerem prostě nesouhlasit a mít svůj vlastní svět i odstup.
Zázračný koncept zachování vlastní identity
Významný americký klinický psycholog David Schnarch zasvětil svou bohatou vědeckou kariéru důkladnému zkoumání partnerského fungování v letitých svazcích. A byl to právě on, kdo přišel s průlomovou teorií takzvané diferenciace, která silně zdůrazňuje klíčovou schopnost udržet si osobní autonomii i navzdory hlubokému citovému propojení s jinou osobou (2). Celá teorie tkví v tom, že spokojený člověk nepotřebuje, aby s ním partner neustále ve všem poslušně přitakával. Dokáže si pevně a klidně stát za svým názorem, s radostí se věnuje čistě vlastním zálibám a nevyžaduje permanentní a vyčerpávající ujišťování o lásce.
Přístup dělá štěstí
Přesně takový zdravý postoj udržuje ve vztahu velmi příjemné elektrizující napětí. Zcela zformovaná, sebevědomá a suverénní osobnost působí nesrovnatelně svůdněji než někdo, kdo pouze pasivně a bezmyšlenkovitě zrcadlí cizí stanoviska. Skutečná samostatnost je opojným důkazem vnitřní síly, což představuje jedno z úplně nejsilnějších přírodních afrodiziak vůbec.
Už žádné klonování!
Páry s extrémně vysokou mírou vzájemné podobnosti často po několika letech trpí akutním nedostatkem jakéhokoli vzrušení. Extrémní splývání způsobuje naprostou ztrátu přirozených hranic mezi osobním „já“ a „ty“. Představa vášnivého intimního sblížení s vlastním dokonalým klonem ovšem zřídkakdy vyvolává hlubokou a živočišnou touhu. Ne nadarmo se říká, že se protiklady přitahují, naše mysl instinktivně reaguje na rozdílnost jako na něco zajímavého a lákavého.
Všeho moc škodí
Naprostá domácí harmonie navíc velmi často znamená tiché systematické potlačování skutečných vnitřních pocitů (3). Jedinci se mnohdy panicky bojí vyslovit odlišný názor, aby náhodou nenarušili pracně a křehce budovaný rodinný mír. Tím ovšem spolehlivě pohřbívají svou vlastní cennou autenticitu, což následně nekompromisně ničí i veškerou chuť na milování.
Neshody jsou ku prospěchu
Občasná ostrá výměna názorů nebo divočejší domácí debata ohledně špatně vymytého hrnečku od kávy vůbec nepředstavují vztahovou tragédii, jak si kdekdo myslí. Právě naopak! Zdravý konflikt umí výborně a rychle rozvířit stojaté vody a jasně připomenout, že naproti nám na gauči sedí sebevědomá bytost s vlastní svobodnou vůlí. Bouřlivé emoce vyvolané nečekanou hádkou někdy fungují jako naprosto spolehlivý spouštěč tvrdě spící vášně.
Zákon akce a reakce
Hádat se je tedy nejen lidské, ale i prospěšné. Zvýšený srdeční tep a prudce vyplavený adrenalin se v lidském organismu neobyčejně snadno promění v naléhavou, spalující potřebu bezprostředního fyzického sblížení. Není to náhoda, že partneři schopní konstruktivně a otevřeně řešit vzájemné odlišnosti nakonec zažívají mnohem intenzivnější sexuální uspokojení než ti jedinci, kteří se jakémukoli sebemenšímu tření úzkostlivě vyhýbají (4).
Mistrovská rovnováha mezi jistotou a dobrodružstvím
S trochou nadsázky se to dá shrnout nějak takto - úspěšné udržení dlouhodobé životní vášně spočívá v neustálém opatrném balancování na velmi tenkém akrobatickém laně. Na jedné straně všichni přirozeně toužíme po hlubokém zakořenění, bezpečném teple domova a maximální vzájemné důvěře. Na straně druhé naše psychika potřebuje i občasné vzrušení, nečekané události a krok do neznáma. Najít ideální kompromis pro vás může být novou životní výzvou.
Zdroje: (1) https://whyy.org/episodes/psychotherapist-esther-perel-on-marriage-sexuality-and-intimacy-2/, (2) https://www.crucible4points.com/books/intimacy-desire/, (3) https://www.researchgate.net/publication/397581321_The_relationship_between_stress_emotional_regulation_relationship_satisfaction_and_sexual_desire, (4) https://www.researchgate.net/publication/266400359_Predicting_couple_satisfaction_the_role_of_differentiation_of_self_sexual_desire_and_intimacy_in_heterosexual_individuals
Sledujte nás na sociálních sítích:
