Spolu šťastně až do smrti? Kéž by. Zatímco muži žijí v blažené nevědomosti, že vyhráli partnerskou loterii, třetina žen o výběru drahé polovičky dost pochybuje. Ono ale nebylo zbytí!
Nejeden romantik naivně očekává osudový zásah blesku, Amorův šíp a dokonalé souznění duší, co překoná naprosto všechno. Jenže po letech sedí na gauči vedle někoho, komu trochu smrdí nohy a navíc neumí ani správně poskládat krabici od mléka do tříděného odpadu. Vtíravá myšlenka, že vysněný ideál vypadal diametrálně jinak, není ojedinělým chvilkovým zatměním mysli.
Dobře, já tedy trochu couvnu!
Američtí vědci se rozhodli nahlédnout pod pokličku tomu, jak moc lidé reálně slevují ze svých původních představ. Hodně zajímavé téma, viďte? A závěry zrovna tak. Celých 33 procent respondentek výzkumu otevřeně a bez servítek přiznalo, že se při volbě současného partnera standardy hodně snižovaly (1). Taková bilanční sebereflexe jasně ukazuje, že vysoké procento lidstva dobrovolně vyměnilo vysněný protějšek za „běžný model“.
Když se řekne slovo stačí
Pohled z druhé strany barikády přináší ještě o něco výmluvnější zjištění. Naopak 28 procent jedinců se domnívá, že se s nimi jejich partner prostě spokojil jako s logickou volbou z nouze. Také vás automaticky napadlo přísloví o vrabci v hrsti a holubovi na střeše? Podle kanadské psycholožky Stephanie Spielmann, která na uvedeném výzkumu osobně nespolupracovala, osoby se strachem ze samoty běžně omezují své nároky a vědomě volí vztahy, které zdaleka neodpovídají jejich ideálům (2).
Spokojit se s málem
Obava z toho, že člověk nakonec zůstane úplně sám, je totiž spolehlivý tlumící polštář pro veškeré osobní požadavky na inteligenci, smysl pro humor, vzdělání, charakter či atraktivitu. Jak již bylo naznačeno, v lize nezbytných kompromisů jednoznačně vítězí ženy, které oproti mužům vykazují výrazně větší náchylnost k usazení se s někým, kdo se původnímu plánu nepodobá ani z půlky. Každý den se tak dívají na svého muže a v duchu přepočítávají škody, ztráty a promarněné touhy. Ovšem dalo se to čekat.
Ach, ty příliš „velké oči“
Americký sociolog David Buss na základě svého dlouholetého bádání došel k názoru, že ženy historicky i sociálně kladou obrovský důraz na co nejširší spektrum partnerových vlastností, což podstatně zvyšuje matematickou pravděpodobnost, že v nějaké oblasti budou chtě nechtě muset ustoupit (3). Společnost navíc stále vytváří nepřímý tlak na rodinný život v určitém věku, což s sebou nese nutnost jednat rychleji. Slabší pohlaví je tak nuceno k pragmatickým rozhodnutím, protože lepší je mít něco než nemít vůbec nic.
Mužská spokojenost versus ženská realita
Zatímco muži si očividně lebedí v pocitu, že ulovili skvělou partii, kterou jim přátelé mohou jen závidět, jejich partnerky zjevně prožívají skutečnou vnitřní krizi. Tento harmonický nepoměr se následně projevuje v běžné komunikaci. Dotyčná, která žije s vědomím, že musí být pod jednou střechou s někým, koho původně nechtěla, reaguje na chyby protějšku s mnohem menší trpělivostí. Každá nevypraná ponožka se stává symbolem zmařeného potenciálu a každý chlup v umyvadle je tichou provokací. Frustrace se kupí a kupí až zkrátka přeteče.
Kdy tahle časovaná bomba vybouchne?
Tichá nespokojenost s výběrem partnera patří k nejčastějším spouštěčům krizí středního věku, jak prokázal britský vztahový poradce Andrew G. Marshall (4). Lidé se po letech stabilního fungování probudí a začnou intenzivně toužit po tom, co v mládí obětovali na oltář stability. Muž vůbec netuší, proč je doma dusno, protože z jeho pohledu je všechno v naprostém pořádku. On přece žádný kompromis neudělal a jeho drahá do puntíku splňuje vše, co si kdy přál. Celá asymetrie vnímání vztahu je přesně tou časovanou bombou, která exploduje bez předchozího varování.
Hledání ideálu v nedokonalém světě
Fascinující srovnání nabízí pohled na to, co dnešní lidé vlastně považují za své klíčové standardy. Nejčastěji se ustupuje v oblasti fyzické přitažlivosti a kariérního úspěchu. Naopak v otázkách charakteru a spolehlivosti mnozí slevují hodně neradi. Průzkum publikovaný v odborném časopise Journal of Personality and Social Psychology odhalil, že idealizované představy o partnerovi pomáhají na začátku vztahu, ale dlouhodobě spíše škodí (5).
Beru to, co je
Ti, kteří dokáží své nároky flexibilně přizpůsobit realitě, vykazují podle vědců stabilnější partnerství než věční hledači dokonalosti. Otázkou zůstává, zda je těch 33 procent nespokojených žen moderní klasikou, nebo jen logickým důsledkem toho, že život prostě není hollywoodský film. Snížení nároků nemusí znamenat prohru, pokud se z kompromisu nestane celoživotní pocit křivdy. Podstatné je najít rovnováhu mezi sny a realitou, abychom nelitovali voleb, které jsme sami svobodně udělali. Každý vztah vyžaduje práci a dokonalost je mýtus, který v reálném světě nemá své místo.
Sledujte nás na sociálních sítích:
