Od samotářů se lze hodně naučit

Dnes, když slyšíme slovo osamělý vlk, máme tendenci myslet na tiché outsidery, nebo dokonce nebezpečné misantropy. Ale takové předsudky nevypovídají o samotářích vůbec nic. Skuteční samotáři si naopak užívají čas o samotě, jsou spokojení a vedou naplněný život.

Z pozitivních vlastností samotářů bychom si měli všichni rozhodně vzít příklad.

Nezávislí, ale ne uzavření

Na rozdíl od různých klišé nejsou samotáři v žádném případě osamělí, napjatí a odtažití. Kromě toho lidé, kteří rádi tráví čas sami, nejsou o nic méně společenští než ti, kteří vedou aktivní, rozmanitý společenský život. Samotáři nemají nenaplněnou touhu po blízkosti, ani nejsou bezcitní poustevníci.

Společenští a svědomití

Lidé, kteří se nebojí být svobodným, ale spíše si to užívají, jsou obecně společenštější než lidé, kteří se toho bojí. Kromě toho jsou dobrovolně svobodní lidé také svědomitější než ti, kteří se bojí být sami. Často možná mají vysoké, ale zdravé standardy vůči potenciálním partnerům, ale pokud je nějaký vztah nenaplňuje, je pro ně mnohem přirozenější ho ukončit.

Otevření změnám

Samotáři věnují svůj život učení a osobnímu růstu, ale jsou také mnohem otevřenější změnám. Díky tomu také dosahují vyššího vzdělání a lépe hospodaří s penězi. Obecně je lze považovat za optimističtější a méně vystresované – zejména v porovnání s vdanými ženami s rodinou.  

Schopní sebereflexe a odolní

Psychoanalytik Donald Winnicott kdysi mluvil o „schopnosti být sám“. Být sám rychle vede k vnitřnímu zkoumání – a to je druh práce, která se může být docela nepříjemná. Sebezkoumání může například vyvolat bolestivé zážitky, zneklidňující vzpomínky a myšlenky na vlastní nedostatečnost. Ale právě díky neustálé konfrontaci se sebou samým mají přesvědčení samotáři dobrou představu o svých slabých a silných stránkách. Proto se mohou opatrněji vypořádat se svými slabými stránkami – a vědomě využívat své dovednosti a talent v každodenním životě.

Zdroj: názory autora