Být upřímný nemusí znamenat být hrubý

Pravdou je, že mezi upřímností a hrubostí je tenká hranice a jedno prohlášení lze považovat za upřímné nebo hrubé v závislosti na mnoha faktorech, včetně kultury, kontextu, neverbálních podnětů a neurotypu. A různá interpretace může vést ke konfliktu a špatné komunikaci.

Přímá a hrubá komunikace

V přímé komunikaci říkáme přesně to, co máme na mysli – často bez příkras a chození kolem horké kaše. Přímočaří lidé jsou otevření a upřímní, zároveň však mohou jejich výroky působit drsně. Hrubá komunikace nastává, když je někdo urážlivý nebo nezdvořilý.

Přímí komunikátoři mohou mít potíže s pochopením nepřímé komunikace. Někdo, kdo je zvyklý říkat, co má na mysli, možná nepochopí nepřímé narážky. To může způsobit frustraci. Pochopením toho, jak naše předsudky zabarvují vnímání záměrů jiných lidí, můžeme porozumět přímé komunikaci a reagovat na ni efektivněji.

Jak být upřímný (ale ne hrubý)

Je důležité si uvědomit, že předsudky, které vedou k tomu, že přímost je označena za hrubost, nejsou chybou takzvaného „hrubého“ jedince. Obviňovat někoho, kdo zažívá systémovou újmu za to, jak někdo vnímá jejich komunikaci, je neproduktivní a neprospěšné.

Pokud chcete upravit svůj komunikační styl tak, aby byl méně neotesaný, použijte následující tipy. Zachováte si svou upřímnost, ale nebudete působit hrubě.

Řekněte, co máte na mysli, a buďte srozumitelní a struční. Jaké informace se snažíte předat? Sdílejte to bez mazání medu kolem pusy nebo opakování.

Držte se faktů. Nepřidávejte svůj názor nebo další myšlenky.

Vyvarujte se urážlivých slov. Nadávky nemají s upřímností nic společného.

Požádejte o vysvětlení. Ujistěte se, že rozumíte tomu, na co reagujete, abyste předešli špatné komunikaci.

Používejte výroky „já“, které objasňují, že mluvíte ze svých vlastních zkušeností a na základě vlastního vnímání.

Zdroj: názory autora