Zvládněte konverzačního narcistu

Konverzační narcis je člověk, který rád dominuje hovoru. Nejčastěji obrací pozornost na sebe, málo se ptá ostatních, často skáče do řeči a nedává prostor jiným. Taková konverzace je jednostranná – místo výměny názorů připomíná jednostranný monolog.

Ovšem ne každý konverzační narcis je samolibý egoista. Někdy za tím stojí nejistota, nízké sebevědomí nebo nedostatek sociálních dovedností. Takoví lidé mohou mít problém s navazováním kontaktu a v dobré víře mluví o sobě, aby zaplnili ticho. Jiní mají tendenci skákat do řeči, protože se bojí, že zapomenou, co chtěli říct. A pak jsou samozřejmě i tací, kteří si skutečně myslí, že jejich příběhy jsou nejzajímavější na světě.

Konverzační narcismus ovlivňuje vztahy

Jednostranná konverzace může být pro okolí frustrující. Lidé se cítí přehlíženi, nedůležití a postupně se stahují. Místo sdílení a vzájemného naslouchání vzniká propast – a to i v blízkých vztazích.

Pokud vám na takovém člověku záleží, zkuste upřímný rozhovor. Řekněte, jak se cítíte, když vás nenechá mluvit, a že byste ocenili více prostoru i pro sebe. Mluvte klidně, s respektem – a ideálně ve formě „já“. Například „Cítím se přehlížená, když se rozhovor stále točí jen kolem tebe.“

Při méně blízkých vztazích může pomoci jemný humor: třeba „Jsem taky tady!“ nebo „Teď jsem na řadě já!“ To může situaci odlehčit a zároveň upozornit na problém.

A pokud to ani tak nefunguje? Není nic špatného na tom, když se rozhodnete dát prostor lidem, kteří vás skutečně poslouchají.

A co když jste konverzační narcis vy?

Pokud si nejste jistí, zkuste se sledovat při hovoru: Nasloucháte druhým? Ptáte se ostatních? Neobracíte neustále pozornost zpět na sebe?

Zkuste si dát za cíl v konverzaci méně mluvit a více se zajímat o druhé. Ptejte se, naslouchejte, dávejte prostor. A když máte silné nutkání vložit do hovoru i svůj příběh – zkuste chvíli počkat. Možná zjistíte, že sdílení je mnohem příjemnější, když je oboustranné.

Zdroj: názory autora