Na první pohled to může vypadat jako nezájem nebo chlad. Partner se v romantickém vztahu náhle začne vzdalovat, sabotuje nadějně rozvíjející se pouto, nebo se vyhýbá hlubším rozhovorům. Ale za tímto chováním často nestojí nedostatek citu – naopak. Mnohdy se jedná o strach z intimity.
Tento typ strachu je složitější, než se může zdát. Lidé, kteří jím trpí, si často přejí blízkost – touží po spojení, sdílení a lásce. Jenže zároveň je tento druh vztahu děsí. Jakmile cítí, že by mohli být zranitelní nebo že jsou na někoho příliš navázaní, začínají couvat. Vnitřně je sžírá obava, že budou opuštěni, pohlceni, nebo že v blízkém vztahu ztratí sami sebe.
Příčiny strachu sahají hluboko
Zdroje těchto obav často sahají až do dětství. Nepřítomní nebo nepředvídatelní rodiče, emocionální zanedbávání, ztráta blízké osoby nebo traumatické události – to všechno může ovlivnit, jak důvěřujeme lidem a jak bezpečně se cítíme ve vztazích. Někdy nás ovlivní i zkušenosti z dospívání, kdy první pokusy o blízkost končí zradou nebo zklamáním.
Ale netýká se to jen vztahů romantických. Strach z intimity se může projevovat i mezi přáteli nebo v rodině. A přestože navenek může člověk působit společensky, neustále obklopený lidmi, hlubší propojení se vyhýbá – často nevědomky.
Strach z intimity často vede k paradoxní situaci: člověk touží po lásce, ale jeho vlastní obranné mechanismy mu v jejím prožívání brání.
Lze s tím něco dělat?
Ano – ale je třeba začít uvnitř. Prvním krokem je pochopit, že strach z blízkosti není slabost nebo selhání. Je to přirozená reakce na bolestné zkušenosti, které si naše psychika pamatuje. Pokud si tento vzorec uvědomíme, můžeme ho začít měnit.
Pomoci může psychoterapie, která nabízí bezpečný prostor pro zkoumání vlastních emocí a minulosti. Postupné budování důvěry, práce na sebehodnotě a soucit k sobě samému jsou klíčové kroky na cestě k hlubším vztahům. Důležité je také naučit se žít s nejistotou – každé skutečné spojení s druhým člověkem totiž nese riziko zranitelnosti. Ale právě v tom tkví i jeho síla.
Malé kroky s velkým dopadem
Na změnu není nikdy pozdě. A začít můžete třeba tím, že si položíte pár otázek: Co opravdu ve vztazích hledám? Čeho se nejvíc bojím? Jak mé minulé zkušenosti ovlivňují současnost?
Odvaha být zranitelný není slabost. Je to cesta ke skutečné blízkosti. A i když na první pohled může bolet, přináší s sebou možnost hlubšího propojení – a tím i naplněnějšího života.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
