Proč se nám i v dospělosti opakují stejné vztahové problémy? Proč máme pocit, že nás partner nechápe, že pořád opakujeme tytéž chyby, nebo že se ve vztahu točíme v kruhu? Odpovědi často neleží v současnosti, ale v našem dětství. V tom, co jsme viděli doma. A hlavně v tom, co jsme tam neviděli.
Vztahy nejsou jen o romantických večeřích a společných dovolených. Jsou i o hádkách, tichu, nepochopení. A o tom, co jsme si zabalili do kufru z dětství. Ačkoliv bychom si rádi mysleli, že lásku ve vztahu utváříme jen my sami, není to tak jednoduché.
On mlčí, ona křičí. A pořád dokola
Znáte to? Jednomu z partnerů něco vadí, potřebuje to sdílet. Druhý ale místo reakce raději mlčí, stáhne se, nebo kritizuje. Výsledkem je frustrace na obou stranách a bludný kruh, ze kterého není cesta ven. Jeden chce mluvit, druhý chce klid. Jeden se cítí nevyslyšený, druhý zahlcený. Vypadá to jako problém ve vztahu. Ale často to začíná mnohem dřív: doma, v dětství.
Rodinné dědictví, které si nevybíráme
To, jak dnes reagujeme na konflikty, jak vnímáme lásku a blízkost, formovalo prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. Neučili jsme se jen slovy, ale především tím, co jsme viděli. Ať už to byli rodiče, kteří se hádali a pak smířili, nebo ti, kteří řešili vše „rozumně“ a chladně, zapsalo se to hluboko do nás.
Naše dětské já tehdy přijalo model, jak vztahy fungují. A i když si dnes říkáme, že chceme něco jiného, ty staré vzorce se ozývají. Třeba právě v tom, že ve vztazích neumíme říct, co cítíme. Nebo že se hádek děsíme. Anebo že očekáváme od partnera reakce, které dřív pocházely od někoho úplně jiného.
Ne, co jsme zažili, ale co jsme nezažili
Možná jste jako děti nikdy neviděli, jak se dva dospělí opravdu vyslechnou. Nebo jak se dá konflikt vyřešit s respektem a bez vítěze. A právě to, co nám chybělo, si dnes neumíme vytvořit. Ne proto, že bychom nebyli schopní. Ale protože jsme to jednoduše nezažili.
Dobrá zpráva je, že to můžeme změnit. Minulost není rozsudek. Ale abychom se z jejího vlivu vymanili, musíme si ho nejprve uvědomit. Vztahy našich rodičů nemusejí určovat ty naše. Jen je potřeba se na ně podívat s odstupem. A rozhodnout se, co z toho si chceme nést dál, a co už ne.
Vztahy nejsou jen o dvou lidech. Jsou i o celých rodinách, o jejich příbězích, vzorcích a tichých poselstvích. Ale dobrá zpráva je, že náš příběh ještě není dopsaný.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
