Víte, že už to nefunguje. Společné večery jsou spíš tiché než vřelé, doteky se vytrácejí a v hlavě vám čím dál častěji běží otázka: „Proč vlastně ještě zůstávám?“ Možná ze strachu. Možná z pohodlí. Možná proto, že to místo po partnerově boku má pořád cenu. I když už dávno není takové, jaké byste si přáli.
„Mám zůstat, nebo odejít?“ Tato otázka se nám v hlavě může ozývat stejně vytrvale jako hudba v supermarketu. Každý pár má svou vlastní dynamiku a každý člověk svůj práh bolesti. A přesto, i když máme pádný důvod odejít, často zůstáváme.
Láska pod tlakem očekávání
Dnešní láska má být všechno najednou: vášnivá i bezpečná, romantická i praktická, plná touhy i domácí pohody. Máme pocit, že by náš vztah měl splňovat vysoký standard, podobně jako jiné věci v našem životě. A tak se ptáme: „Je to dost dobré?“
Vztah jako místo, které nás drží
Jenže vztah není jen o citech. Je také o místě, které díky němu máme. Po boku partnera si vytváříme svůj vlastní svět: domov, rodinu, společenské vazby, zvyky a hodnoty. Tahle „životní nika“ je bezpečná jen do té doby, dokud trvá naše láska. Když vztah skřípe, hrozí, že se otřese i většina našeho života.
Když se spokojíme s „obyvatelným“
Někdy přesto zůstáváme, i když se vzdáme blízkosti, po které toužíme, nebo když vztah funguje spíš jako spolubydlení než jako partnerství. Řekneme si, že jeden člověk stejně nemůže naplnit všechny naše potřeby. Nechceme děti vystavovat odloučení, nechceme přijít o životní styl, na který jsme si zvykli. A možná si i přiznáme, že s jiným partnerem bychom se časem mohli ocitnout ve stejném bodě.
Síla lásky, nebo neochota opustit se
Lásku často vnímáme jako sílu a ta se ukazuje hlavně ve chvílích, kdy čelí odporu. Společné překonávání krizí může pár posílit a dodat pocit, že spolu zvládne cokoli. Jenže někdy už to není láska, ale spíš neochota vzdát se toho, do čeho jsme investovali tolik energie. A někdy nás drží i staré rány. Opakujeme vzorce z minulosti, aniž bychom si toho byli vědomi.
Kde leží hranice
Hranice si musíme stanovit sami. Pro někoho je to násilí nebo závislost, pro jiného už drobná, ale neustálá neúcta. Poznáme ji podle toho, že se naše vnitřní dialogy točí v kruhu, pochybnosti sílí a dobrých společných chvil ubývá. Rozhodnutí zůstat nebo odejít není nikdy jednoduché a odpověď nezná nikdo jiný než my sami.
Navzdory všemu
Existuje spousta důvodů, proč držíme své místo vedle partnera. Některé jsou zdravé, jiné vycházejí ze strachu, další nám možná ubližují. A přesto mnoho párů zůstává spolu „navzdory všemu“. I když už to dávno není jako na začátku. I když to možná už láska není, ale je to pořád náš společný život.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
