„V určitém okamžiku mě prostě přestala kontaktovat.“ Krátká věta, která v sobě skrývá obrovskou bolest. O koncích romantických vztahů se mluví neustále. Máme o nich filmy, seriály, knihy i nespočet rad. Ale o koncích přátelství se mlčí. Přitom mohou bolet stejně. Někdy i víc.
Pamatuji si, jak mě nedávno zasáhl příspěvek na sociálních sítích. Moje nejlepší kamarádka ze školních let se zasnoubila. Byly jsme tehdy nerozlučná dvojka. Sdílely jsme první lásky, první zklamání i nekonečné hodiny snění o budoucnosti. Představovaly jsme si svatby, plánovaly společný život a v počítačových hrách si stavěly domy snů vedle sebe. A teď? Teď stojím mimo její příběh. Nebudu ani družičkou, asi ani hostem. A i když od našeho posledního setkání uběhlo mnoho let, ta představa pořád bolí.
Když kamarádka zmizí bez slova
Po maturitě jsme plánovaly společný život ve městě, ale nikdy k tomu nedošlo. Jednoho dne totiž přestala odpovídat. Nepřišlo žádné vysvětlení, žádné loučení. Jen ticho. Dnes bychom tomu říkali ghosting, tehdy jsem ale jen nechápala, proč najednou zmizela.
A právě to je na přátelských rozchodech tak těžké, často chybí jasné slovo „konec“. Zůstane jen otázka proč, která nás pronásleduje ještě dlouho. Přátelství se může vytrácet postupně a pak je loučení smířlivější, skoro přirozené. Ale když se někdo vytratí bez vysvětlení, je to jako kdyby vám vzal kus vaší identity.
Zlomené srdce z konce přátelství existuje
Málokdo přitom mluví o tom, že konec přátelství může bolet podobně jako rozchod s partnerem. Někdy dokonce víc, protože přátelé často znají ty nejintimnější detaily našeho života. Proto je ztráta tak těžká a přináší opravdové zlomené srdce. Jenže společnost ji většinou nebere vážně. Když se rozejdete s partnerem, přátelé přiběhnou se zmrzlinou a kapesníky. Když ztratíte nejlepšího kamaráda, většinou slyšíte jen „to se stává“.
A přitom přátelství nejsou druhořadé vztahy. Jsou to naše vybrané rodiny. Lidé, se kterými si dobrovolně volíme kráčet životem. Proto bychom měli otevřeně mluvit i o jejich koncích a dát si prostor pro smutek.
Já sama bych si tehdy přála slyšet, že je normální truchlit po přítelkyni, která se rozhodla jít jinou cestou. Že je v pořádku cítit bolest a že ztráta přátelství není méně důležitá než ztráta lásky. Dnes vím jedno: až někdo z mého okolí zažije totéž, budu stát u jeho dveří – s čokoládou, zmrzlinou a otevřenou náručí. Protože i zlomené přátelské srdce potřebuje stejnou péči jako to romantické.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
