S někým chodíte a všechno vypadá slibně. Motýli v břiše poletují, ale on se pořád nějak nemá k žádné další akci? Není to jen špatné načasování, možná jste se právě stali obětí benchingu.
Pamatujete si hodiny tělocviku nebo fotbal, kde ti méně atletičtí seděli radši na lavičce? A vůbec to tam to nebylo špatné. Ale v randění? Tam je lavička to poslední místo, kde chcete skončit.
„Benching“ je moderní výraz pro starou, bohužel velmi známou taktiku: někdo si vás udržuje „v záloze“. Nedá vám kopačky, ale ani s vámi nepočítá do hry. Místo toho dostáváte jen občasné zprávy, smajlíky nebo lajky na Instagramu. Výsledek? Máte pocit, že je zájem, ale ve skutečnosti jste jen jedna z mnoha možností.
Jak poznat, že sedíte na lavičce?
Někdy to není jednoduché, zvlášť když vy už sedíte na růžovém obláčku. Přesto se dají najít jasné signály. Pokud spolu komunikujete hlavně online a on každé domluvené setkání odsouvá s výmluvou, že je toho na něj právě teď moc, je to první varování. Stejně podezřelé je, když místo konkrétních plánů dostáváte jen vágní „možná večer“ a jasná odpověď padne až na poslední chvíli – pokud vůbec. Pokud navíc při přímých otázkách ohledně vašeho vztahu dotyčný raději změní téma a vy sami cítíte, že to s vámi nemyslí vážně, pak už je to skoro jasná červená vlajka.
Kdo to dělá a proč?
Upřímně? Lidé, kteří si nejsou jistí. Často nemají jasno sami v sobě, ve svých přáních ani ve svých citech. Drží si více možností, aby se vyhnuli odmítnutí nebo nepříjemným rozhodnutím. Je to hra na jistotu, která ale s opravdovým sebevědomím nemá nic společného.
Co s tím?
Pokud máte pocit, že vás někdo posadil na lavičku, nejlepší je na rovinu si promluvit. Navrhněte osobní setkání, otevřeně popište, jak se cítíte, a žádejte jasnou odpověď. Buď se věci posunou kupředu, nebo ne. V obou případech ale budete mít odpověď. A pokud se nic nezmění a zůstává to u neurčité komunikace, pak je to signál k odchodu. Protože ten, kdo vás opravdu chce, nenechá vás čekat někde bokem.
Nikdy nebudete tou „pravou“ nebo „pravým“ pro někoho, kdo vás vidí jen jako jednu z možností. Přiznat si to není snadné, ale právě tím si otevíráte dveře k někomu, kdo vás vezme rovnou do základní sestavy.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
