Láska je někdy hra podivných pravidel. Proč má méně angažovaný partner většinou navrch? A kdy strach z rozchodu dělá ze zamilovaného člověka prosebníka?
Mohou dva lidé milovat na vlas úplně stejně? Zřejmě ano, ale přiznejme si upřímně, že tahle vztahová symetrie bývá k vidění opravdu jen málokde. Mnohem častější je stav, kdy jeden z dvojice propadá citům o trochu intenzivněji, proto touží po neustálém kontaktu a do společné budoucnosti investuje obrovskou porci energie, zatímco druhý nechává věci volně plynout. Misky vah se tím naklání, to je jasné. Jak moc?
Nervy drásající teorie netečnosti
Americká socioložka Susan Sprecher na základě svých letitých zkušeností i odborné praxe došla k (ne)překvapivému závěru, že jedinec vykazující menší emoční angažovanost získává ve vztahu výrazně silnější moc (1). Tento princip je vlastně hodně zvláštní, neboť ten, kdo má poněkud vlažnější zájem, drží největší slovo při určování veškerých hranic.
Investiční absurdita zamilovaných
Když se na celou situaci podíváme skrze optiku vkladů a zisků, nevyjdeme z údivu. A nevyšla z něj ani americká psycholožka Caryl Rusbult, která popsala svůj vlastní investiční model, jenž přesně vysvětluje chování zamilovaných dvojic (2). Její závěry ukazují, že partner, který do vztahu nevkládá veškeré své naděje, emocionální kapitál a životní sny, si uchovává obrovskou nezávislost. Když chybí strach z případné ztráty protějšku, daná osoba se pak chová uvolněněji a suverénněji. Co na to drahá polovička? Teď to teprve přijde…
Jak řeknu, tak to bude
Odstup není odpuzující, naopak! Působí nesmírně magneticky. Zamilovaný protějšek se snaží o to víc, aby získal uznání této „nedobytné pevnosti“. Nezávislý jedinec si velmi dobře uvědomuje svou pozici a ví, že je neotřesitelná. Tato výhoda se pak projevuje v jakékoli diskusi nebo konfliktu. Není tu žádná potřeba ustupovat za každou cenu pro klid v domácnosti, což dává obrovskou vyjednávací převahu.
Úskalí každodenního soužití
Rozdílná míra zapojení citů se nejvýrazněji projevuje právě při řešení běžných krizí (3). Zranitelnější strana mívá silný sklon k větším ústupkům, nechtěným kompromisům a potlačování vlastních potřeb, protože obava z rozchodu nutí k souhlasu i s věcmi, které vnitřně hluboce nevyhovují. Naopak chladnější polovička má ideální podmínky pro prosazování vlastních cílů bez nutnosti ohlížet se na přání toho druhého. Ten, kdo miluje méně, má v rukou všechny triumfy. Když se mu něco nelíbí, jednoduše se odmlčí nebo naznačí, že svazek pro něj není prioritou. Pro zamilovanou osobu představuje takové chování emociální trest a frustrující tanec okolo horké kaše, který nikdy nekončí.
Citová distance má psychologické pozadí
Proč vlastně někdo vstupuje do vztahu se zataženou ruční brzdou? To je hodně dobrá otázka. Lidé s takzvanou vyhýbavou vazbou mají tendenci chránit si své teritorium a při přílišném přiblížení partnera začínají couvat, aby o svou svobodu náhodou nepřišli (4). Okolí to vlastně schvaluje, jelikož mírný odstup je zaměňován za nadhled a dospělost. S držením otěží pevně v rukou přichází i kontrola míry zranitelnosti, do které je dotyčný ochoten zajít.
Dá se nakloněná rovina nějak vybalancovat?
Dobře, city možná nejsou tak docela vyvážené, ale konec světa to být nemusí. Když přestanete kroužit kolem partnera jako věrný satelit, celá dynamika vztahu bude rázem úplně jiná. Začněte se věnovat svým koníčkům, obnovte staré kontakty s přáteli a investujte čas do vlastního rozvoje, čímž si zvýšíte své sebevědomí, což je nesmírně atraktivní (5).
Nebýt až „ten druhý“
Jestliže se nacházíte v pozici toho, kdo neustále prosí o pozornost, nastal čas na změnu strategie. Uvědomte si, že si zasloužíte stejná práva a privilegia jako má vaše drahá polovička. Přestaňte se bát, že odmítnutím nevhodného chování o partnera přijdete. Kdyby k tomu přece jen došlo, pak tento svazek stejně stál na vratkých základech. A to přece nevěstí nic dobrého.
Budování nejlepší verze sebe sama
Zdravé hranice drží partnerský život pohromadě. Vlastní zájmy a radosti tu mají prostor bez ohledu na hodnocení druhé strany. Svoboda v rozhodování vrací do hry osobní kouzlo a přitažlivost. Domov pak znamená bezpečné zázemí, není to aréna plná úzkosti ze snahy zasloužit si náklonnost. Proměna vašeho přístupu přirozeně podnítí protějšek k tomu, aby přestal brát vaši přítomnost jako samozřejmost. Není to přesně to, co jste chtěli? Když přestanete nonstop čekat u telefonu na schválení každého svého kroku, získáte zpátky pevnou půdu pod nohama. Právě vaše vlastní nezávislost a klid dělají z obyčejného soužití rovnocenné partnerství, kde má každý z vás dostatek vzduchu k nadechnutí.
Sledujte nás na sociálních sítích: