Jednou to nestačí? Zřejmě. Svatební byznys objevil zlatý důl v opakovaném potvrzování lásky a obnově svatebních slibů. Tlaku neodolávají ani celebrity!
Svatební průmysl vyniká neuvěřitelnou schopností objevovat stále nové způsoby, jak z kapes zamilovaných dvojic vytáhnout další úspory. Krok za krokem nás mediální svět přesvědčuje, že původní slib má jakési trvanlivostní omezení a postupně ztrácí svůj původní lesk.
Kouzelné slůvko pro vyšší marži
Tohle je hodně zajímavá informace. Americký ekonom David Emmons ve své studii o svatebním trhu popsal princip takzvané svatební přirážky (1). Dodavatelé podle něj účtují za úplně stejné služby násobně vyšší částky jen proto, že se v objednávce objeví slovo svatba nebo romantická oslava. Celý tento nekompromisní obchodní princip se dnes velmi rychle přelévá do segmentu opakovaných obřadů. Kdo nekoupí nové bílé šaty, neuspořádá druhou velkolepou hostinu a neusmívá se na najatého fotografa, jako by svůj dlouholetý svazek nepovažoval za dostatečně hodnotný, reprezentativní nebo živý.
Touha po dokonalé opravě starých vzpomínek
Komercializaci intimních životních milníků ve své vědecké práci podrobně rozebírá i německá socioložka Rebecca Schmidt (2). Ta zase upozorňuje na skutečnost, že partnerské dvojice velmi snadno podléhají celkovému společenskému očekávání ohledně vytvoření bezchybného estetického zážitku. Ten má napodruhé napravit drobná selhání, špatné počasí nebo organizační zmatky původního obřadu.
Naši rodiče přitom běžně oslavili 25 let společného života tichým přípitkem v obýváku, spoustou vzpomínek a jednoduchým talířem chlebíčků. Dnešní laťka diktovaná sociálními sítěmi vyžaduje drahé koordinátory, profesionální kameramany, pompézní květinové dekorace i designové tiskoviny. Snaha překonat minulost nebo předvést širšímu okolí dokonalou harmonii přitom vytváří obrovskou emocionální zátěž.
Druhé kolo přináší stejné finanční popáleniny
Finanční napětí patřilo odjakživa k hlavním spouštěčům partnerských rozvratů a těžkých hádek. Obzvláště silně podléháme neuváženému utrácení v situacích spojených s očekáváním příbuzenstva a veřejnou reprezentací (3). Druhý slib se v tomto duchu stává peněžní zátěží na dvě doby.
Ušetřené peníze vyhozené za další výroční slavnost by přitom mohly sloužit jako užitečná rezerva na smysluplnější účely, splátku hypotéky nebo třeba na pořádnou rodinnou dovolenou bez přítomnosti kamer, mikrofonů a všetečných zraků širokého příbuzenstva. Obchodníci dobře vědí, že v oblacích romantických emocí lidé otevírají peněženky podstatně ochotněji a bez přemýšlení nad zadlužením.
Umělá potřeba veřejného ujišťování a lajků
Soustavná prezentace bezchybného soužití vytváří dojem, že soukromé lásce bez přihlížejícího publika chybí skutečná platnost. Kanadský sociolog Samuel Cameron ve svém textu věnovaném moderním spotřebním vzorcům varuje před snahou nahrazovat hlubokou vnitřní spokojenost vnějšími symboly a okázalými gesty (4). Opakování slibu se z intimního vyznání dvou lidí mění v naplánované divadelní představení pro přátele a sledující na internetu.
Pokud partneři cítí nutkání dokazovat pevnost svého svazku okázalou akcí, často tím pouze zakrývají trhliny, které by vyžadovaly spíše tišší rozhovor u kuchyňského stolu bez světel reflektorů. Vztah totiž nežije z potlesku hostů, ale z toho, jak spolu partneři fungují v úplně obyčejný úterý podvečer.
Pozlátko komerce lásku nezachrání ani neposílí
Komerční prostředí se nás snaží nepřetržitě přesvědčit, že láska potřebuje neustálé finanční investice a nové oslavné milníky. Norský psycholog Torberg Foss proto varuje, že vnější pompéznost nemá žádnou přímou souvislost se skutečnou kvalitou manželství (5). Vlastně je to bohužel přesně naopak.
Dvojice investující nadměrné množství energie do prezentace svého vztahu navenek někdy zanedbávají každodenní porozumění a otevřenou komunikaci. Pravidelný zájem, drobná gesta pozornosti a řešení běžných starostí mají pro budoucnost dvojice podstatně vyšší váhu než předražený druhý svatební obřad. Druhá veselka nezpůsobí zázračné zmizení nashromážděných krizí, pouze na pár hodin překryje existující problémy drahým šampaňským a pozlátkem.
Romantické gesto, nebo povinný standard?
Podobně jako se z původně komorních zásnub stal průmysl požadující drahé prsteny a koordinované žádosti o ruku na útesu při západu slunce, i obnovení slibů pozvolna přechází do kategorie očekávaného společenského normativu. Kdo po deseti či dvaceti letech nezorganizuje slavnostní obřad s novým prstenem a slavnostním menu, můžete v očích okolí působit jako někdo, jehož manželství vyhaslo nebo zevšednělo. Módní diktát nás tak nenápadně nutí kupovat si potvrzení o vlastní šťastné rodině.
Tradiční oslava výročí nepotřebuje žádné sponzory
Pravdivý vztah se neprověřuje počtem vystřídaných svatebních dortů ani rozsahem pozvaného příbuzenstva. Švédský sociolog Lars Trägårdh ve svých pracích o mezilidských vztazích vyzdvihuje význam autentické autonomie a tiché vzájemnosti, které nepotřebují komerční schválení trhem (6). Nejkrásnější oslava dlouholetého soužití může mít tisíc drobných detailů, a to od společné procházky po prohlížení starých fotografií, aniž by do ní musel zasahovat dravý svatební průmysl.
Sledujte nás na sociálních sítích:
