Tvorba atraktivního seznamovacího profilu je celkem oříšek. Vyzradíte-li o sobě úplně všechno, seberete druhé straně prostor pro zvědavost. Pokud jste moc struční, vypadáte zase jako nezajímavá osoba. Jak najít balanc?
Vypilovat prezentaci v digitálním světě seznamování je náročný úkol vyžadující jemnou a promyšlenou strategii. Uživatelé dohazovacích portálů, kteří projíždějí profily sem a tam, mají tendenci na základě poskytnutých údajů okamžitě dotvářet celkový obraz. První dojem je rázem na světě a bohužel nemusí být úplně nejlepší. Kolik toho o sobě sdělit, aby to nebylo ani málo, ani moc? Zlatá střední cesta vede tudy.
Šetření se vyplácí
Ano, můžete v dotazníku uvést dlouhý seznam zálib od sbírání starých poštovních známek až po pečení kváskového chleba. Nebo se vší precizností vyjmenovat veškeré kariérní úspěchy, kterých jste od ukončení školy dosáhli. Jenže více neznamená lépe. Tedy alespoň podle názoru amerického psychologa Michaela Nortona, který tvrdí, že čím detailnější informace o neznámé osobě obdržíme před prvním setkáním, tím méně sympatií k ní obvykle chováme (1).
Jsme až příliš rozdílní!
Důvod zůstává překvapivě prostý. Obvykle vyrážíme na rande s myšlenkou, že společník bude mít stejný smysl pro humor, totožné chuťové preference i podobné životní cíle, názory a hodnoty. S přibývajícími detaily však roste šance, že narazíme na zásadní rozdíly, které vyvolají podvědomý odstup. Lepší taktikou zůstává lehké oťukávání. Nechte tedy dostatečný prostor pro doplňující otázky i fantazii, nic tím nezkazíte!
Příliš náročné požadavky si odpusťte
Dalším velkým rizikovým faktorem bývá tvorba takřka nesplnitelného seznamu požadavků. Převážná většina založených profilů vypadá jako soupis přísných podmínek pro přijímací pohovor do zaměstnání. Hledám vysokého sportovce, který nejeví zájem o fotbal, zbožňuje kočky, vlastní spolehlivé auto, bydlí v centru města, nepije pivo a umí se oblékat? S tím moc daleko nedojdete. Vyhraněným přístupem nedobrovolně aktivujete u druhé strany prkenný hodnotící režim.
Skutečná potřeba, nebo zbytečné klišé?
Je velmi zajímavé, že striktní seznamy přání zpravidla absolutně neodpovídají realitě mezilidské přitažlivosti. Australská vědkyně Samantha Joel potvrzuje, že preference udávané na papíře téměř nekorespondují s tím, ke komu nakonec přeskočí skutečná jiskra (2). Při osobním kontaktu rozhodují drobné nuance, symetrie tváře nebo tón hlasu, které žádný dotazník nikdy nezachytí. Přísné podmínky v textu pouze odrazují zajímavé lidi, kteří by vám osobně neuvěřitelně sedli, ale nesplňují jeden vedlejší bod, tak se s nimi raději vůbec nesetkáte.
Nejlepší výsledky se odvíjejí od počtu slov
Rozsáhlé analýzy dat ze seznamovacích aplikací nabízejí poměrně přesná čísla, která je dobré znát. Zpráva zveřejněná americkou socioložkou Jessicou Carbino informuje o tom, že texty v rozsahu 70 až 100 slov dosahují vůbec nejvyšší míry pozitivní odezvy (3). Krátký text působí lehce, svěže a celkově přístupně, protože umožňuje snadno navázat konverzaci konkrétním dotazem.
Naopak příliš dlouhá vyznání vysílají signál, že autor tráví na internetu nezdravě moc času. Nulový popis zase evokuje nezájem nebo nedostatek fantazie. Optimální délka odpovídá přibližně třem krátkým odstavcům. Úvodní úsek nastíní životní styl, druhá část zmíní drobné taje každodenní radosti a závěr nabídne elegantní přihrávku k zahájení rozhovoru. Udržujte věty krátké, dynamické a bez zbytečného „okecávání“.
Nepřekračujte hranice osobního soukromí
Ano, chcete být upřímní, ale sdílení intimních detailů nebo náročných minulých traumat je ve veřejném internetovém prostoru zásadní přešlap. Snaha o maximální otevřenost se spíše obrací proti svému tvůrci. Odborníci na digitální bezpečnost i psychologii vztahů důrazně varují před nadměrným odhalováním soukromí.
Nejde jen o vlastní ochranu, jedinci okamžitě odhalující citlivé osobní údaje bývají ostatními vnímáni jako méně stabilní i sociálně obratní (4). Informace o těžkém rozchodu, komplikovaném dětství či zdravotních potížích patří výhradně do osobních rozhovorů mezi čtyřma očima. Ty mají probíhat v prostředí vzájemné důvěry. Na veřejné platformě působí takové detaily jako varovné znamení.
Žádné adresy a místa pobytu!
Další podstatná věc – nikdy, ale opravdu nikdy na internetu nesdělujte přesné pracoviště, adresu oblíbené kavárny nebo konkrétní místa, kde pravidelně sportujete. Riskujete tím nežádoucí sledování, vaše soukromí je vzácné, jednejte s ním jako s naprostou prioritou.
Jak nahodit udičku pro zahájení konverzace?
Místo zdlouhavého výčtu faktů o sobě raději použijte konverzační návnadu. Věta označující lásku k cestování představuje obecnou frázi, kterou napíše každý druhý uživatel. Řeknete-li raději, že stále hledáte nejlepší asijskou restauraci ve městě, dáváte druhé straně přímou příležitost reagovat. Buďte kreativní a hraví, z pohledu psychologů neobvyklé poznámky a položené otázky zvyšují pravděpodobnost zahájení smysluplného rozhovoru až o neuvěřitelných 40 procent (5).
Využití toho, co se přímo nabízí
Lidé neuvěřitelně rádi radí, doporučují nebo sdílejí vlastní osobní zážitky. Umožněte jim to jednoduše tím, že do textu vložíte jednu drobnou výzvu za druhou. Ve srovnání s nudným pasivním popisem vytvoříte nepřeberné množství možností pro první kontakt. A varování na závěr – asi největší chybu tu představuje snaha stylizovat se do role někoho úplně jiného. Psát text tak, aby se líbil všem, znamená nelíbit se ve výsledku vůbec nikomu. Tak nezapomeňte na stoprocentní přirozenost.
Sledujte nás na sociálních sítích:
