Být single, když je vám dvacet a něco, je skvělá zábava. Po třicítce už se ale pomalu dostavuje tlak okolí („a kdy se konečně oženíš/vdáš i ty?“), a tak se proměňuje i milostný život nezadaných. Jak?
Dvacet plus: „Páni, ty jsi fakt muzikant/ka? Super!“
Třicet plus: „Hm, aha, tak ty jsi muzikant/ka...“
Dvacet plus: „Sakra, tohle rande fakt nedopadlo dobře, jak to můžu změnit, abychom se zas viděli? Co jsem jen udělal/a špatně?“
Třicet plus: „Uf, tohle bylo hodně špatné rande. To znám, z toho by nic nebylo, zbytečné plýtvání energií...“
Dvacet plus: „Jasně, někam si vyjdem, to je jedno kam, na jídle netrvám!“
Třicet plus: „Určitě, moc rád/a si s tebou vyrazím. Rozhodně zajdem na večeři!“
Dvacet plus: „Tak na nějaké usazení se a vážný vztah mám ještě spoustu času!“
Třicet plus: „Panebože, co když nikdy nikoho nenajdu, umřu starý/á a opuštěný/á!“
Dvacet plus: „Uf, dostala jsem to, nejsem těhotná!“
Třicet plus: „Sakra, kdy už budu mít děti? Co když nikdy nebudu mít děti?“
Dvacet plus: „Páni, on/ona je tak zajímavý/á, tak komplikovaný/á!“
Třicet plus: „Tak na tohle nemám, proč musí být komplikovaný/á...“
Dvacet plus: „Hm, tak jakou barvu kalhotek si dneska vyberu, aby vyniklo, jak jsou sexy...“
Třicet plus: „Hm, vezmu si spíš nějaké sexy, nebo stahovací?“
Dvacet plus: „Wow, to tělíčko teda stojí za hřích...“
Třicet plus: „Hm, jestlipak nemá v rodině nějakou dědičnou nemoc, co by mohl/a přenést na děti?“
Sledujte nás na sociálních sítích:
