Moje dvouletá dcera je vypatlaný aquaholik. Miluje koupání, od narození je to vodní živočich, ale jsou dvě věci, které má zakázané: pít vodu ve vaně a od té doby, co je podezřelý atopik, tak i matlat se mýdly.
Jenže při čem ji přistihnu, pokaždé, když se jen na chvíli otočím? Buď má v ruce jedno z mýdel nebo se v něm šťourá prstíkem, takže pak vypadá, jako by nám ho napadly housenky nebo si ho rozpatlává po těle. Vždycky jí ho seberu, někdy ji i napomenu, ale snažím se už neříkat, když je celý mazlavá: "Podívej, Viki, ty jsi úplně vypatlaná." nebo "Tak co? Vymatlaná?"
Manželka z toho má záchvaty smíchu a tvrdí, že Viki bude mít komplexy. Nevím proč, hrát si s mýdlem zas není taková tragédie v dětství. Pak se zase otočím a Viki pije ze psí hlavy. To je taková bývalá umělohmotná flaštička, kterou má na hraní. Na hlavě měl ten pes uzávěr. Seberu ho, ale netrvá dlouho a přistihnu dceru, jak chlastá kachně z prdele. Kachničky mají vzadu dírku a... No prostě pije.
Tak už jsem Viki sebral všechno, čím by se dala nabrat voda a s uspokojením jsem doufal, že dopřipravím večeři. Nabrat vodu do dlaní ještě neumí, navíc ty její jsou ještě menší než lžička a ještě k tomu paťavý a z kohoutku se také nenapije. Po nějaké době se opět otočím a hádejte, co jsem viděl? Viki leží ve vaně na bříšku, vesele si plave a půlku pusy má ve vodě, jako ve sklenici. Chytře jí došlo, že sama vana je taková nádoba na pití, tak proč si to zprostředkovávat, když může jít rovnou k prazdroji jako velryby. A tak si dávala jedno napuštěný. Být to pivní lázeň, tak mám to batole úplně grogy.
Je to opravdu hrůza, když mimino vytáhnete z vody, šťouchnete mu do bříška a to udělá: "Going, going, going..." – jako balonek naplněný vodou. Někdy jsou i slyšet žáby. Tentokrát jsem jí rázně vodu vypustil a prohlásil, že se tedy bude koupat bez vody. Z pedagogického hlediska je to úplná krávovina, a když jsem u toho, tak i z fyzikálního, ale i na psa Dennise zabíralo, když jsem pohrozil, že jestli se nezvedne, tak půjdu venčit bez něj. Dva roky a už takhle chlastat!
Chvíli na mne překvapeně mrkala, pak vzdychla a začala si zase hrát. Ani ne za minutu slyším: "Žbluňk... Cuc, cuc... Áách!" Otočím se a Viki vysává houbičku jak upír Edward a vyžuňkává vodu schovanou v plastovém banánu. Je to závislák. Je to aquaholik. Řekl jsem jí, že ji pošlu na léčení do protiaquaholní léčebny, až bude vodu nenávidět. Neví se o tom, ale protiaquaholních léčeben je v Čechách mraky, někde tvoří celé vesnice. Třeba Zálezlice nebo Troubky. A Karlín v Praze také není z vody dvakrát nadšenej. Nebo starý pavilon goril v zoo. Já myslím, že kdyby gorily viděly Viki, jak zbožňuje vodu, tak jí už dneska regulérně umlátěj.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
