Ženy nad čtyřicet zažívají v Hollywoodu renesanci. A přestože by to měla být radostná zpráva, zůstává v ní i určitý paradox: čím víc se oslavuje jejich návrat, tím víc si všímáme, že mnohé z nich vypadají mladší než dřív. Co to znamená pro nás, obyčejné ženy, které také stárnou? Jen bez oscarových vizážistů a laserových klinik.
Demi Moore prožívá triumfální návrat. Dvaašedesátiletá herečka letos získala Zlatý glóbus za roli ve filmu The Substance. A po 45 letech kariéry má i svou první nominaci na Oscara. Příběh o stárnoucí televizní hvězdě, která se s pomocí tajemné drogy snaží zůstat věčně mladá, se stal nejen filmovou senzací, ale i upřímným komentářem k hollywoodské posedlosti krásou.
Je to ironie osudu, právě Moore, kterou v devadesátých letech producent označil za „popcornovou herečku“, dnes nastavuje zrcadlo průmyslu, který ji tehdy tak snadno odepsal. A přitom to byla ona, kdo kdysi zlomil rekordy jako nejlépe placená žena Hollywoodu.
Po roce 2003, kdy se objevila ve filmu Charlieho andílci: Na plný plyn, však přišel útlum. V 41 letech si nechala upravit postavu, začala vztah s o patnáct let mladším Ashtonem Kutcherem. A média ji rychle překřtila na „pumu“. Za lesklými titulky se ale skrývalo utrpení: ztráta dítěte, nevěra, rozvod, zhroucení. A dlouhé mlčení.
Film, který změnil všechno
„Byla jsem na dně,“ přiznává Moore. Právě tehdy jí přistál do klína scénář The Substance a všechno se otočilo. Postava, která zoufale hledá věčné mládí, jí umožnila znovu objevit sílu zranitelnosti. Výsledkem je výkon, který je odvážný, ironický i hluboce lidský.
Není divu, že v ní tolik žen vidí sebe samé. Moore symbolizuje generaci, která odmítá být odsouvána na vedlejší kolej. Její návrat ale přichází s novou otázkou: proč ženy nad padesát musejí vypadat, jako by jim bylo třicet, aby si znovu zasloužily respekt?
Dvě tváře stejného triumfu
Na letošních Zlatých glóbech byly v kategorii „Nejlepší herečka“ nominovány samé ženy nad 45 let. Skvělá zpráva. Jenže když se na ně podíváte – Demi Moore (62), Nicole Kidman (57) – vypadají tak dokonale, až to bere dech. A také trochu odvahu.
Paradoxně tak tyto ženy, byť nevědomky, posilují ideál, proti kterému jejich práce často protestuje: že mládí a krása jsou jediným klíčem ke společenskému přijetí. A v době, kdy se svět učí milovat vrásky i přirozenost, to může být matoucí.
Když stárnutí stojí peníze
Do hry navíc vstupují nové technologie a léky. Ozempic, injekce původně určená pro léčbu cukrovky, se stal symbolem nové posedlosti „štíhlostí bez námahy“. Plastická chirurgie je dostupnější než kdy dřív, a přesto o ní hvězdy mluví jen šeptem.
Vidíme výsledky, ale ne bolest, jizvy ani cenu. A právě mlčení o těchto zákrocích vytváří falešný dojem, že „dokonalý vzhled“ je přirozený.
Hollywoodské utajené mládí
Některé celebrity alespoň přiznávají, že k lékařské pomoci sáhly. Demi Moore se netají tím, že má za sebou estetické zákroky. Paris Hilton (43) však trvá na tom, že „všechno je pravé“, a přísahá, že se jen vyhýbá slunci. Lindsay Lohan (38) připisuje svůj nový vzhled dermatologické péči. Experti ale odhadují, že do něj investovala přes 300 000 dolarů.
Christina Aguilera (44) zase tvrdí, že její „bezchybný“ obličej je výsledkem „zdravé stravy a cvičení“.
Problém není v zákrocích samotných, ale v neupřímnosti. Pokud ženy neříkají pravdu o tom, co stojí za jejich vzhledem, posilují mýtus, že věčné mládí je dosažitelné pro každého. A to má vážné psychické následky.
Realita mimo reflektory
Stárnutí je přirozený proces, ale společnost nám stále říká, že ztrácíme na hodnotě, když ztrácíme hladkou pleť. To, co by mělo být obdobím klidu a sebedůvěry, se tak pro mnohé mění v čas pochybností. Namísto hrdosti na tělo, které nás provedlo půlkou života, se učíme maskovat jeho příběhy.
Síla přijetí
Demi Moore říká, že natáčení The Substance pro ni bylo „osvobozující“. Naučila se být zranitelná, odložit kontrolu a možná poprvé po letech opravdu dýchat.
Více než Oscara jí proto přejeme to, co film symbolizuje: klid, který přichází, když přestaneme bojovat s časem. Protože skutečná krása není v napnuté pokožce, ale v tom, jak se cítíme ve vlastní kůži. Jak řekly její tři dcery: „Máma konečně září zevnitř.“
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
