Jennifer Love Hewitt se ocitla uprostřed hluboce misogynní bouře. Ne proto, že by řekla, nebo udělala něco skandálního, ale proto, že se odvážila být viditelně sama sebou. A tentokrát ženy po celém světě reagují jinak: hlasitě, rozzlobeně a solidárně. Poselství zní jasně: už toho máme dost.
V devadesátých letech byla Jennifer Love Hewitt hollywoodskou „it girl“. Zazářila v klipu Enriqueho Iglesiase „Hero“, v seriálech „Party of Five“ a „Ghost Whisperer“ i ve filmu „I Know What You Did Last Summer“ (1997). Nyní, téměř o tři dekády později, se do kin chystá remake.
Na premiéře v Los Angeles se objevila v černých šatech, které zdůraznily její postavu – a okamžitě se stala terčem nenávistných komentářů. Na sociálních sítích se objevily urážky o tom, že je „stará“, „tlustá“ nebo „vrásčitá“. Důvod? Odvážila se stárnout. „Nikdy jsem neviděla tolik nezdravých žen středního věku, které by byly tak nadšené z toho, že někdo vypadá jako ony,“ stálo v jednom z komentářů.
Dvojí metr, který bolí
Naštěstí se Jennifer Love Hewitt dlouho sama bránit nemusela. Do její obrany se postavily tisíce žen i veřejně známé osobnosti. Tvůrkyně Erika Dus například napsala: „Tady máme ženu, která byla oslavována pro své ženské křivky a dnes je kritizována za přirozený vývoj té samé postavy.“
Zatímco muži s šedinami a menším břichem se oslavují jako „tatínkovská těla“, ženy jsou za přirozené stárnutí zostuzovány. Hewittin filmový kolega Freddie Prinze Jr. (49) má šediny a vrásky a nikomu to nepřijde hodné komentáře. Sotva snesitelný dvojí metr.
Skuteční lidé po čtyřicítce
Způsob, jakým se o Hewitt mluví, neodráží jen útok na jednu herečku, ale na ženy obecně. „V našich školních letech byla žena, kterou chtěli všichni kluci a kterou chtěly být všechny holky,“ shrnula Erika Dus. A právě tato žena je dnes terčem posměchu jen proto, že přirozeně zestárla.
Místo toho bychom ji – i další ženy – měli oslavovat. Za to, že se nenechaly vtáhnout do spirály plastických zákroků, pilulek a filtrů. Za to, že nám připomínají, jak vypadají skuteční lidé po čtyřicítce, padesátce i šedesátce.
Dědictví devadesátek
Na přelomu tisíciletí byl sex všude, ale většinou jako show pro mužské uspokojení. Ženská síla byla definována sexualitou a mládím. Dnešní odpor vůči stárnoucím ženám je dozvukem právě této éry. Lidé negativně reagují na normální těla, protože si zvykli na těla po Ozempicu. Lék původně určený pro léčbu cukrovky se stal nástrojem rychlého hubnutí a nechtěně přispěl k úpadku hnutí body positivity.
Hewitt sama přiznala: „Zdá se, že lidé mají problém s tím, že nevypadám tak jako ve dvaceti. Ale chceme přece růst, mít vrásky, těla, která se mění. To je život.“ Matka tří dětí dodala, že si přeje prostě svobodu být sama sebou. „Bolí to, když vás někdo na Instagramu odmítne jen proto, že stárnete.“
Nová lekce respektu
Hnutí #MeToo posunulo hranice a ukázalo, že ženy už nebudou mlčet. Stejně tak musíme pokračovat i v boji proti stárnoucím stereotypům. Jak trefně napsala jedna uživatelka:
„Vypadá skvěle. Ne skvěle na 46 let. Ne skvěle na matku tří dětí. Prostě skvěle – tečka.“
Musíme naučit naše dcery, že mužská posedlost prepubertálními těly není normální.
Respekt místo posměchu
Místo posuzování těl bychom měli ocenit talent, postoje a přínos. Ženy jako Jennifer Love Hewitt mohou být symbolem nové generace. Generace, která se podporuje, reaguje a odmítá se nechat ponižovat.
Jak připomněla zpěvačka Pink, když se jí novinář zeptal na vzhled Madonny: „Neměli bychom mluvit o její tváři, ale o tom, jak vydláždila cestu všem ženám, co přišly po ní. Vy pořád chcete, abychom se ničily navzájem.“ A dodala: „To není pokrok.“
Zdroj: názory autora, https://cs.wikipedia.org/wiki/Jennifer_Love_Hewittov%C3%A1
Sledujte nás na sociálních sítích:
