Charitativní chování a pomoc druhým nemusejí být motivovány jen altruistickými pohnutkami. Zvláště řada celebrit se tučnými dárky chlubí v rámci vlastního PR. Pravou podstatou charity je ale anonymní pomoc bez touhy po vděku. Motivy pro chování lidí je ale někdy těžké odhalit psychologicky. Nelže však nikdy neurologie. Vědci z Curychu prokázali, že sobci a narcisové mají jinak propojený mozek a jejich darování je snahou upozornit na sebe a získat si obdiv.
Podle neurologů z Curychu propojení v mozku jasně odhalí, jestli je někdo poháněn empatií, vzájemností nebo sobeckostí.
Altruisty lze podle propojení mozku rozdělit zhruba do dvou skupin – empaticky motivovaní a recipročně motivovaní. A samozřejmě jsou tu i sobci, kteří nemají žádné altruistické pohnutky.
Empaticky motivovaní altruisté pomáhají druhým z pouhé touhy pomáhat, reciproční altruisté vracejí pomoc druhým, které se jim dostává (a aby se jim dostávalo i nadále) a třetí skupinou jsou sobci.
Sobečtí jedinci mají velmi nízké propojení mezi předním cingulárním lalokem kůry mozkové, která řídí funkce od bolesti po konflikt a učení, a přední inzulou, související se vzrušením a emocemi. Altruisté mají obě centra propojena intenzivně a dobře spolu komunikují.
U sobeckých lidí empatické motivy (pohled na těžce trpící) zvýšily počet altruistických rozhodnutí. Reciproční motivy u nich však altruistické chování nijak nepodněcovaly.
U altruistů byly motivy vysoké, i když neviděli nikoho trpět. Utrpení už dále altruistické chování nezvýšilo, protože už tak bylo vysoké.
Sledujte nás na sociálních sítích:
