Miliardy dolarů ročně jsou investovány do vývoje prostředků proti stárnutí. Je to přitom vyhazování peněz a marný boj s větrnými mlýny. Stárnutí je nevyhnutelné a věčné mládí matematicky nemožné. Odporuje mu totiž biologická podstata. Zpomalování stárnutí na molekulární úrovni totiž podporuje růst nádorů. Omezování růstu nádorů podporuje stárnutí buněk.
Vědci si před lety všimli, že stárnutí buněk souvisí se zkracování ramen chromozomů při buněčném dělení. Ramena neboli telomery mají na koncích speciální čepičky, které mají chránit DNA před poškozením.
Ale s věkem organismu se tyto čepičky opotřebovávají a telomery zkracují. Výsledkem je zpomalení buněčných pochodů a degradace tkání a celého organismu.
Jen dvě možnosti
Když se ale vědci pokusili zpomalování buněk předejít a bránit zkracování telomer, došlo k jinému jevu, podpořili tím vznik a růst nádorových buněk, takže organismus stejně předčasně umřel na rakovinu.
Takže když se pokusíme zvrátit zpomalování buněk a degradaci chromozomů, nejspíše umřeme na rakovinu. A když budeme bojovat s rakovinou, podpoříme zpomalování buněk a degradaci tkání.
Bez šance
„Stárnutí je matematicky nevyhnutelné, opravdu nevyhnutelné. Logicky, teoreticky i matematicky se mu nedá vyhnout. Když se zbavíte špatně fungujících zpomalených buněk, pak umožníte množení a šíření rakovinných buněk, když se zbavíte jich nebo tyto buňky v růstu zpomalíte, pak se vám nahromadí líné stárnoucí buňky. Takže jste lapeni mezi dvěma protichůdnými jevy, hromaděním líných buněk a podporou růstu nádorových buněk,“ varuje profesorka Joanna Masel z University of Arizona.
A s přibývajícím věkem se podle ní věci zhoršují, buď jeden z jevů nebo oba.
„Buď se všechny buňky zpomalí a zleniví, nebo dostanete rakovinu. A primárním důvodem je to, že se věci prostě kazí. Je jedno, jak moc se budete snažit a brzdit tuto zkázu, nemáte šanci,“ tvrdí profesorka Masel.
Sledujte nás na sociálních sítích:
