Lidé jsou schopni odhadnout, jak silní druzí lidé jsou, i když je nevidí. Stačí jim k tomu slyšet hlas dotyčného. A nejde přitom o složitost jazyka, jímž hovoříme, ale spíš o nonverbální rysy – výška hlasu, vrčení či řev. Ty můžou o druhém poskytnout ve zlomku vteřiny mnoho informací, i když ho nevidíme.
Hlas používají savci k vyjadřování dominance a síly už miliony let. Evolučně to má v sobě stále i člověk, ačkoli se naučil hlasivky používat především ke složitému vokalizování jazyka.
Síla podle hlasu
„Díkybohu většina z nás žije v bezpečném a klidném prostředí, kde nemusíme zažívat vrčení, ale v některých situacích to může být stále užitečná taktika. Předchozí výzkumy zjistily, že lidé můžou odhadnout výšku a sílu z hlasu, ale že v tom nejsou zrovna dobří. Nicméně nikdo zatím nezkoumal, do jaké míry člověk může posoudit, jestli je někdo silnější nebo slabší než on sám,“ svěřil doktor Jordan Raine z University of Sussex deníku The Independent.
Jeho tým nejprve změřil fyzickou sílu mužů a žen a také mohutnost jejich postavy. Pak nahrál jejich vrčení, řev a agresivní tón při hovoru. Pouštěl nahrávky jiným dobrovolníkům, kteří měli odhadovat, jestli je dotyčný silnější či slabší než oni.
Ženy versus muži
Muži pak při poslechu řvoucího „soka“ odhadli v devíti z desíti případů správně, když byl dotyčný producent řevu silnější než oni.
Lidé ale obecně přeceňovali sílu řvoucích osob a ženy mnohem více než muži. Řev působil dominantněji než agresivní hovor.
„Navzdory naší schopnosti produkovat složitou řeč jsme stále naprogramováni na tyto neverbální znaky hlasu, které odhalují informace o nás samých a ovlivňují to, jak přemýšlíme a jednáme. Je to vhled do našeho evolučního původu,“ tvrdí doktor Raine.
Sledujte nás na sociálních sítích:
