Proč někdo nemá odvahu opustit komfortní zónu a je úzkostný, zatímco jiný se pouští jako blázen po hlavě z vrtulníku, jezdí 180 po okresních cestách a střídá partnery jako ponožky a nemyslí na pohlavní choroby? To je otázka, na kterou se ptali také genetikové z Kalifornie.
Zajímalo je, jak určité geny ovlivňují riskování u člověka. Toto chování totiž ve střídmé míře může vést k úspěchu v moderní společnosti, nadměrné míře k sebezáhubě a v nedostatečné ke strádání v úzkostech.
Úplná alchymie genů
Výsledky analýzy genomu u různých osob s různou mírou ochoty v životě riskovat hovoří jasně, v lidském genomu je asi 124 různých variant (alel) mnoha genů, které k riskantnímu chování přispívají. Není to tedy v žádném případě výsledek jednoho genu či několika málo, a je to doslova alchymie, když v tyglíku DNA vznikne správný poměr těchto genetických kódů, které podpoří člověka v životním úspěchu, nezničí ho, ani neparalyzují před životem.
„Být ochotný riskovat je základní podmínka úspěchu v moderním světě. Ale také víme, že přílišné riskování nebo podceňování důsledků riskantních situací vede k náchylnosti ke kouření, alkoholismu a dalším závislostem,“ tvrdí jeden z autorů doktor Abraham Palmer z University of California San Diego.
Naděje pro léčbu
Neochota riskovat se může projevit až v úzkostnosti. Člověk, který příliš předjímá rizika, může propadnout chorobnému strachu reagovat na situaci jakkoli.
„Chápání genetické podstaty riskantního chování může vést k lepší léčbě jak závislostí a nebezpečného chování, tak k léčbě úzkostí a záchvatů paniky,“ míní autoři ze San Diega.
Sledujte nás na sociálních sítích:
