Pokud v lese zachováte tichý chod návštěvy bez zbytečného hluku, můžete v lese pozorovat celou řadu různých zvířat, ptáků a dalších živočichů, a o jednom z nich si dnes něco málo povíme.
Řeč bude o zcela „obyčejné“ veverce, o které však (a to se vsadíme) zajisté nevíte úplně vše! Drobné stvoření s obrovským huňatým ocasem a nenechavými tlapkami má totiž v sobě mnohem více potenciálu než bavit turisty v parcích, ohlodávat šišky a loupit na našich zahradách lískové ořechy. Věděli jste například, že veverka je jedním z vašich hlavních konkurentů ve sběru hub?
Co najde, to očeše, nebo uschová
Veverka spotřebuje denně 50 až 60 gramů potravy. Nejběžnější potravou veverek jsou semena jehličnanů, které vykusují ze šišek modřínů, smrků a jedlí (borovici jen zřídka). Denně může jedna veverka očesat 100 až 180 šišek, přičemž okousat jednu šišku jí trvá zhruba 3 minuty. Ne vše, co přes den v tlapkách otočí, však sežere, dosti velká část putuje do jejích zásob, o kterých si něco povíme později. Pokud veverka žije v listnatém lese, šišky vymění za žaludy a bukvice, přičemž plody trhá ze stromů nebo sbírá spadlé ze země, a v zimě je dokonce vyhrabuje zpod listí a sněhu. V lesních školkách zvládne vyčenichat a vyhrabat i semena zasetá do země.
Z dalších plodů ráda pojídá ostružiny, maliny, brusinky, borůvky, šípky a nažky habru, javoru, lípy apod. Na zahradě ji tedy nejspíše máte pečenou vařenou, i když o tom možná nevíte, protože dokáže být ve svém loupeživém počínání neobvykle tichá a nenápadná. S oblibou také plení krmítka ptáků, kterým sypete zrní, obzvláště, pokud je ve směsi obsažena také slunečnice.
Veverčí ataky na zahrady
Veverky se zdržují celý den v lese a odnášejí plody listnatých či jehličnatých stromů (podle typu lesů) do svých skrýší. Dávají přednost potravě, kterou skýtá les před plody zahrad. Na ořechy a jiné plody do zahrad chodí veverka jen tam, kde nemusí přebíhat daleko po zemi. Předpokladem veverčích ataků do zahrad je tedy jejich dobrý přístup přes stromový nebo keřový porost, který jako koridor spojuje zahradu s místem trvalého výskytu veverky. Na podzim konzumuje veverka převážně plody listnatých dřevin, různá semena a houby, v zimě většinou semena šišek, na jaře pupeny a výhonky.
Houby pouze v sušené podobě
Na zimu si veverka dělá zásoby z hub, které sama usuší. Největší pozorovaná zásoba jedné veverky, umístěná na různých místech, byla až několik set hub. Houby konzumují veverky v sušeném stavu, a to zejména v druhé polovině zimy jako doplňkové krmivo. Pokud je ovšem jiných zdrojů potravy nedostatek, mohou být houby její hlavní obživou během zimy, což s sebou nese i značné nevýhody vzhledem k nižší výživové hodnotě hub. Veverka odkázaná převážně na jejich konzumaci může pak trpět podvýživou, spojenou se zvýšenou úmrtností během přezimování. V zimě vyhrabává i houby zapadané sněhem a konzumuje i druhy pro člověka jedovaté. Převážně se však zaměřuje na hřibovité houby a holubinky.
Lovec brouků, kobylek a sarančat
Veverka potřebuje pravidelný přísun určitého podílu živočišné potravy (kolem 5 až 15 %). Její spotřeba živočišných bílkovin a tuků stoupá zejména v poslední třetině doby březosti. Z živočichů konzumují veverky zejména hmyz. Chytají brouky, kobylky, sarančata, konzumují i larvy, včetně mravenčích kukel. Sbírají je ve větvích i na zemi. Veverka také olizuje medovici, vylučovanou mšicemi. Pod stromy konzumuje žížaly, plže, malé ještěrky, hady a dokonce i menší hraboše. Je schopna ulovit také dospělou žábu do velikosti skokana. S tímhle „drobečkem“ tedy není radno si zahrávat, i když je drobná, dokáže si poradit dokonce se soupeřem větším, než je ona sama, například dokáže chytit a zabít i dospělého ptáka velikosti kosa.
Veverčí spižírna
Četli jste knihu Hobit nebo viděli stejnojmenný film? Pamatujete si hojnost hobití spižírny? Při pohledu na ni se naskýtá myšlenka, zda se autor náhodou neinspiroval právě u veverek, protože velikost a rozmanitost jejich zásob je v poměru k jejich drobnému tělu opravdu úctyhodná! Při podzimu bohatém na zdroje potravy si veverky zvládnou vytvořit tak velké množství zásob, že několikanásobně převyšují jejich potřebu na celé období nedostatku potravy. Zásoby si dělá nejen před zimou, ale i před déletrvajícími dešti či dny s nepřetržitým silným větrem. Hlavní zásobárnu mívá veverka jednu až dvě, plus řadu vedlejších, přičemž ta hlavní je obvykle na stromě (méně často v zemi). Na stromě má zásobárnu nejčastěji v některém ze svých doupat (třeba i přímo v přezimovacím doupěti), a když má všechna doupata zaplněná zásobami, vystaví si další. V parcích využívá jako zásobárnu i ptačí budky.
Každá na svém písečku
Ukládání zásob věnuje na podzim veverka většinu svého denního času. A pokud se naskytne situace, že se na jednom stromě sejde více veverek, a sklízí jeho plody, navzájem si nepřekáží a každá si dělá vlastní zásoby. Veverka přenáší potravu do zásobáren uvnitř tlamičky, větší plody pak během přenášení drží mezi zuby, nebo je nabodne na hlodáky. Před uložením je každý plod označen výměškem lícních žláz a slinami (na rozdíl od šelem si veverka neoznačuje zásoby potravy močí, trusem nebo análními žlázami). Nějakou dobu také zásoby nachází podle čichu, zejména pod sněhem. Místo, kde má hlavní zásobárny, si však pamatuje podle okolních orientačních bodů a nachází je pomocí zraku.
Zdroje: myslivost.cz, názor autora
