Většina z nás má tendenci dělat raději něco než nic. Často bychom ale udělali dobře, kdybychom s náhodnou aktivitou počkali. Úspěch a štěstí se totiž může dostavit, i když nebudete dělat nic.
Naše společnost oslavuje ty, kteří se odváží něco udělat, kteří podniknou kroky. Být produktivní a něco dělat má v moderní výkonnostní společnosti dobrou pověst. Váhání, čekání, hledání nebo nicnedělání nejsou tak ceněné. Ale proč je to pro nás tak těžké? Jednoduše: My lidé se cítíme lépe, když jsme něco udělali – to platí zejména v krizových situacích. I když důsledky našich činů nelze předvídat, a mohou dokonce skončit negativně, raději uděláme něco než nic.
V mnoha situacích by bylo moudřejší nejprve získat nadhled a promyslet to v klidu, místo jednat zbrkle. Protože to by nám v mnoha ohledech usnadnilo život, malým i velkým.
Hlavně nebýt akční
Jednoduchý příklad: Nemusím okamžitě odpovídat na každou zprávu, pokud neobsahuje explicitní otázku. Často to dokáže zmírnit konflikty a předejít nedorozuměním, když neodpovíte na každou pasivně agresivní SMS nebo WhatsApp. Nejde o to vyhnout se konfliktu, ale nemusíte diskutovat o každé nedůležité maličkosti. V mnoha případech se problém vyřeší sám, takže ukvapená reakce by jen zbytečně plýtvala energií.
Nicnedělání může zvýšit šance na přežití
To platí i pro určité mimořádné události: přibližně tři čtvrtiny všech pohřešovaných lidí zemřou během prvních 48 hodin. A ne nutně proto, že by nemohli přežít v lese nebo na opuštěném ostrově, ale proto, že se vyčerpávají ve snaze dostat se ze situace. Kdyby prostě počkali, až je pátrací tým najde, jejich šance na přežití by byla mnohem vyšší.
Je tedy mnoho situací, ve kterých bychom měli počkat, až budeme schopni situaci skutečně posoudit – a teprve potom jednat. Pro tento princip existuje i vymyšlený název, tentokrát však pochází z vojenského sektoru. Takzvaná smyčka OODA je o tom, jak bychom se měli rozhodovat v obtížných situacích. Čtyři písmena znamenají pozorovat – orientovat – rozhodnout – jednat.
Mozek potřebuje k fungování nečinnost
Obecně bychom neměli dělat nic častěji. A nejen nereagovat, neodpovídat nebo chvíli čekat, ale prostě nedělat vůbec nic. Protože mozek potřebuje přestávky, aby mohl být kreativní. Ne nadarmo nás nejlepší nápady napadají ve sprše nebo na dovolené. A tento vzor lze přenést i do běžného života. Obvykle není efektivní aktivně pracovat celých osm hodin pracovního dne. Potřebujeme přestávky, abychom mohli svobodně přemýšlet. To je často mnohem produktivnější, protože pokud na to náš mozek má prostor, možná najde mnohem jednodušší řešení úkolu, který před námi stojí.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
