Pozitivní myšlení je skvělý sluha, ale špatný pán. Vděčnost, víra v dobré konce a schopnost usmát se i po náročném dni nám pomáhají přežít. Ovšem co když se pozitivita promění v povinnost? V moment, kdy se nesmíte cítit smutně, naštvaně nebo unaveně, protože „všechno se děje z nějakého důvodu“?
Tady někde začíná fenomén, kterému psychologové říkají toxická pozitivita. Přehnaný optimismus, který nás místo útěchy uzavírá do sebe. Když totiž pořád předstíráme, že jsme v pohodě, i když nejsme, tělo i duše to poznají. A podle výzkumů takový postoj dokonce zvyšuje stres.
A co víc – lidi, kteří „vidí všechno růžově“, se často stávají pro okolí těžko snesitelnými. Protože skutečné spojení vzniká i ve chvílích, kdy si postěžujeme, zanadáváme nebo se prostě necítíme dobře. Sdílené utrpení je totiž poloviční utrpení.
Ne, nejde o to spálit deník vděčnosti a stát se profesionálním pesimistou.
Jde o rovnováhu, umět ocenit dobré, ale taky přiznat, když je zle. A pokud máte ve svém okolí někoho, kdo to s pozitivním přístupem přehání, možná ho poznáte podle těchto vět.
„Ani o tom nepřemýšlej, buď optimistický!“
Zní to jako rada, ale ve skutečnosti je to zákaz. Někdy prostě potřebujeme přemýšlet i o nepříjemných věcech, abychom je mohli pochopit a připravit se na ně.
„Mohlo by to být i horší.“
Ano, mohlo. Ale to neznamená, že teď není těžké. Srovnávání s cizí bolestí jen znehodnocuje tu naši.
„Všechno se děje z nějakého důvodu.“
Možná ano. Ale někdy je svět prostě nespravedlivý a bolí to. A to je naprosto v pořádku.
„Selhání nepřichází v úvahu.“
Omyl. Selhání je nutné. Právě ono nás učí, kudy dál.
„Nikdy se nevzdávej!“
To zní hezky na plakátě v posilovně, ale v životě někdy vzdát se znamená zachránit si nervy i duši.
„Dívej se na to pozitivně.“
Ano, ale jen když na to máte sílu. Někdy je třeba nejdřív projít tím nepříjemným, než se dokážete znovu usmát.
„Neexistují limity, jen cíle.“
Realita: limity existují. A přijmout je neznamená prohrát. Znamená to znát své hranice.
„Se správným přístupem dokážeš cokoli.“
Přístup pomáhá, ale nejsme roboti. Někdy prostě nemáme energii, motivaci nebo štěstí. A to je lidské.
„Neboj se, buď šťastný.“
Štěstí není trvalý stav. Kdybychom byli šťastní pořád, přestalo by to mít smysl. Smutek a nekomfort jsou součástí rovnováhy. Dávají hodnotu světlým okamžikům.
Pravá pozitivita nepopírá realitu
Zdravá pozitivita neznamená být neustále veselý, ale dovolit si cítit všechno, i to, co není příjemné. Protože jen když si dovolíme být zranitelní, můžeme být skutečně silní.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
