Máte někdy pocit, že „už by to konečně mělo vyjít“? Že po sérii smůly musí zákonitě přijít něco dobrého? Právě tady často narážíme na jednu z nejzáludnějších psychologických chyb, která ovlivňuje naše rozhodování víc, než si chceme připustit.
Věříme, že smůla a štěstí se v životě musejí zákonitě vyrovnávat. Že po špatném období přijde odměna. A po úspěchu pád. Právě tato představa nás ale může nenápadně připravovat o klid, realistická očekávání i pocit štěstí.
Když si mozek vymýšlí řád v chaosu
Lidský mozek miluje vzorce. Snaží se najít logiku i tam, kde žádná není. A právě to je podstata takzvaného „Monte Carlo omylu“ – mylného přesvědčení, že náhodné události se musí navzájem vyrovnávat. Pokud se nám dlouho nedaří, máme pocit, že štěstí nám něco „dluží“. Jenže realita je jiná: náhoda nemá paměť.
Jak se tato chyba projevuje v běžném životě
Nemusíme sedět u hracího stolu v kasinu, aby nás tento omyl ovlivňoval. Stačí každodenní situace: Řada vztahů, která nevyšla, nás utvrzují v tom, že „další už musí být ten pravý“. Opakované neúspěchy v práci nás paradoxně vedou k riskantnějším rozhodnutím. Špatné období bereme jako záruku, že dobré časy jsou za rohem. Problém nastává ve chvíli, kdy kvůli této víře přestáváme realisticky hodnotit situaci. A zklamání pak bývá o to větší.
Proč nás to může dělat nešťastnými
Očekávání je silná emoce. Když si vytvoříme představu, že se věci musí obrátit k lepšímu jen proto, že už bylo „dost špatně“, dáváme náhodě moc nad svou spokojeností. A když se změna nedostaví, přichází frustrace, pocit nespravedlnosti a někdy i rezignace.
Navíc se tím ochuzujeme o přítomnost. Místo abychom vnímali, co se skutečně děje teď, žijeme v domnělé budoucí odměně.
Jak z této psychologické pasti ven
Prvním krokem je uvědomění. Připomenout si, že jednotlivé události spolu často nesouvisejí, může být osvobozující. Neznamená to rezignovat na naději, ale opřít ji o realitu, ne o iluzi.
Pomáhá také soustředit se na to, co máme pod kontrolou, ne na „vyrovnání osudu“. Dělat rozhodnutí na základě současné situace, ne minulých neúspěchů. Přijmout, že život není účetnictví, kde se vše automaticky sčítá a odčítá.
Méně iluzí, víc klidu
Když přestaneme od náhody očekávat spravedlnost, paradoxně se nám uleví. Neúspěch přestane být předzvěstí úspěchu a úspěch zase samozřejmostí. Zůstane jen to podstatné: naše schopnost reagovat, přizpůsobit se a hledat smysl i v nejistotě.
A právě v tom se často skrývá opravdová spokojenost.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
