Máte kolem sebe lidi, zprávy v telefonu, plný diář, a přesto se někdy cítíte samy? Ne prázdný byt, ne ticho, ale ten zvláštní pocit, že vás nikdo doopravdy nevidí. Pokud ano, nejste divné. A rozhodně nejste samy.
Osamělost už dávno neznamená být bez partnera nebo bez přátel. Naopak! Čím víc máme kontaktů, tím častěji se může objevit pocit, že nám něco zásadního chybí. A zajímavé je, že ženy a muži tenhle pocit prožívají úplně jinak.
Samota není jen o tom být sám
Existují dva typy samoty. Jeden je docela jednoduchý: chybí vám lidé, se kterými byste mohli trávit čas. Druhý je ale mnohem zákeřnější. To je ta samota, kdy lidi máte, ale přesto se necítíte propojení. Kdy vám chybí blízkost, porozumění, pocit „tady můžu být opravdu já“.
A právě tady je často rozdíl mezi ženami a muži.
Ženy: máme lidi, ale chybí hloubka
Spousta žen má kamarádky, kolegyně, rodinu. Píšeme si, voláme, plánujeme. Jenže přesto se někdy ozve tiché: „Proč mám pocit, že se nemám komu doopravdy svěřit?“
Ženy totiž často touží po hlubším propojení. Nejen „jak se máš“, ale „jak se opravdu máš“. Potřebujeme sdílení, pochopení, bezpečný prostor pro emoce. Když to chybí, i ve vztahu nebo mezi přáteli, dostaví se pocit vnitřní samoty. A ten bolí víc než prázdný víkendový kalendář.
Muži: když chybí parta
U mužů je to často naopak. Osamělost se objevuje tehdy, když nemají kolem sebe „svůj kruh“. Partu, tým, lidi, se kterými něco dělají – sport, práci, společné aktivity. Pokud tyto vazby zmizí, zůstává ticho.
Jenže muži o tom často nemluví. Ne proto, že by necítili, ale protože byli vychováni k tomu, že samota se má „překonat“, ne rozebírat. A tak zůstává schovaná.
Osamělost není slabost. Je to signál
Důležité je jedno: osamělost není selhání. Není to důkaz, že něco děláte špatně. Je to signál, že vám něco chybí. Blízkost. Autentičnost. Spojení.
A právě ženy jsou v tomhle často samy na sebe tvrdé. Říkáme si: „Měla bych být vděčná, vždyť mám rodinu, práci, partnera…“ Jenže pocity nefungují podle logiky. Když nejsou naplněné, ozvou se. A čím víc je potlačujeme, tím hlasitější jsou.
Malé kroky, které udělají velký rozdíl
Zkuste jít v rozhovorech víc do hloubky, klidně jen s jednou osobou.
Přiznejte si, co vám chybí, místo abyste si říkaly, že byste „měly být spokojené“.
Uvědomte si, že kvalita vztahů je důležitější než jejich počet.
A hlavně: mluvte o tom. S kamarádkou, partnerem, terapeutem. Osamělost se zmenšuje ve chvíli, kdy ji vyslovíme.
Zdroj: názory autora, https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10121112/, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK537897/
Sledujte nás na sociálních sítích:
