Stydlivost, plachost a sociální úzkost mohou člověku komplikovat běžné situace. Seznamování s novými lidmi, pracovní večírek, veřejné vystoupení nebo rozhovor v početnější skupině mohou vyvolat napětí, obavy z odmítnutí i strach z toho, že člověk řekne něco nevhodného. Někteří lidé proto začnou alkohol vnímat jako rychlou pomoc. Po několika skleničkách se cítí uvolněněji, snadněji navazují kontakt a na chvíli ztrácejí zábrany.
Právě tento krátkodobý účinek však může být zrádný. Alkohol sice dokáže utlumit nepříjemné pocity, neřeší ale jejich skutečnou příčinu. Pokud se z pití stane pravidelný způsob, jak zvládat společenské situace, roste riziko, že člověk bude potřebovat stále větší množství alkoholu. Z původně nenápadného rituálu před návštěvou, schůzkou nebo večírkem se může stát návykové chování.
Stydlivost není slabost ani diagnóza
Je důležité rozlišovat mezi introverzí, přirozenou stydlivostí a sociální úzkostí. Introvert nemusí být nutně nejistý nebo vystrašený mezi lidmi. Často jen více odpočívá o samotě a dává přednost menším skupinám či hlubším rozhovorům. Takový člověk nemusí mít s alkoholem žádný problém.
Stydlivost také sama o sobě není nemoc. Může být součástí povahy a projevovat se například zdrženlivostí při seznamování. Potíž nastává ve chvíli, kdy strach ze společenských situací člověka omezuje v práci, vztazích nebo každodenním životě. Tehdy může alkohol působit jako snadno dostupná berlička. Nabízí rychlou úlevu, ale zároveň může posilovat přesvědčení, že bez pití nelze mezi lidmi obstát.
Profesorka psychofarmakologie Celia Morgan z University of Exeter upozorňuje, že mnoho lidí pije právě proto, aby zmírnili úzkost ve společnosti. Čím je ale člověk stydlivější, tím spíše může druhý den po pití prožívat výraznější psychickou stránku kocoviny.
Kocovina není jen bolest hlavy
Běžně se kocovina spojuje s bolestí hlavy, žízní, nevolností, únavou a citlivostí na světlo či hluk. Po větším množství alkoholu se ale mohou dostavit také nepříjemné psychické stavy. Člověk pociťuje napětí, podrážděnost, smutek, stud nebo silnou úzkost. V hovorové řeči se někdy používá označení morální kocovina.
Typické jsou vtíravé myšlenky typu: Co jsem včera řekl? Neurazil jsem někoho? Nebyl jsem příliš hlučný? Neudělal jsem ostudu? U stydlivých a plašších lidí mohou být tyto obavy silnější, protože už před pitím bývají citlivější na hodnocení okolí. Alkohol navíc může snížit zábrany natolik, že se člověk chová otevřeněji nebo impulzivněji, než je pro něj obvyklé. Druhý den pak může mít pocit, že ztratil kontrolu nad tím, jak působil.
Psychická kocovina přitom nemusí odpovídat realitě. Člověk se může trápit kvůli detailům, kterých si ostatní vůbec nevšimli. Přesto jsou pocity úzkosti skutečné a mohou být velmi vyčerpávající.
Začarovaný kruh úzkosti a pití
Největším rizikem je vznik začarovaného kruhu. Člověk se nejprve napije, aby snáze zvládl kontakt s lidmi. Alkohol krátce sníží napětí a dodá odvahu. Po odeznění účinku se ale může objevit tělesná i psychická kocovina. Úzkost, výčitky a obavy z další společenské situace pak vedou k myšlence, že příště bude potřeba se znovu napít.
Tento vzorec může postupně sílit. Člověk začne pít nejen na večírcích, ale i před pracovními schůzkami, rodinnými oslavami nebo obyčejným setkáním s přáteli. Alkohol se stává nástrojem regulace emocí. To je varovný signál, protože dlouhodobé používání alkoholu ke zvládání stresu, smutku či úzkosti zvyšuje riziko problémového pití a závislosti.
Závislost nevzniká u každého stydlivého člověka a nelze říct, že by plachost automaticky vedla k alkoholismu. Přesto může být jedním z faktorů, který riziko zvyšuje, zvlášť pokud je spojený s osamělostí, dlouhodobým stresem, depresivními pocity nebo obtížemi v mezilidských vztazích.
Proč alkohol úzkost dlouhodobě zhoršuje
Alkohol může v prvních chvílích navodit pocit klidu, ale při odeznívání jeho účinku se nervový systém dostává do opačného stavu. Objevit se může neklid, zrychlený tep, horší spánek, podrážděnost i úzkost. Čím více alkoholu člověk vypije, tím výraznější mohou být následky následující den.
Pravidelné pití navíc narušuje kvalitu spánku, snižuje schopnost zvládat stres a může zhoršovat náladu. Člověk pak paradoxně sahá po alkoholu kvůli problémům, které alkohol sám pomáhá vytvářet nebo prohlubovat. Místo větší jistoty ve společnosti se může dostavit ještě větší nejistota, únava a izolace.
Jak hledat jiné cesty ke klidu
Pro stydlivého člověka může být užitečné přijmout, že tichost a zdrženlivost nejsou vady charakteru. Není nutné být nejhlasitějším člověkem v místnosti, aby člověk působil sympaticky a hodnotně. Pomoci může postupné vystupování z komfortní zóny, například kratší rozhovor s jedním člověkem namísto snahy okamžitě obstát před velkou skupinou.
Fungovat mohou také jednoduché techniky na zvládání napětí: pomalé dýchání, předem připravené téma k hovoru, možnost odejít dříve z vyčerpávající akce nebo domluva s blízkým člověkem, který poskytne podporu. Pokud úzkost výrazně zasahuje do života nebo se pití stává pravidelnou součástí jejího zvládání, je vhodné obrátit se na psychologa, psychoterapeuta, adiktologa nebo praktického lékaře.
Požádat o pomoc není známkou selhání. Naopak jde o krok, který může zabránit tomu, aby se z alkoholu stal prostředek přežití běžných společenských situací.
Zdroj: https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/alcohol, https://www.niaaa.nih.gov/alcohols-effects-health/alcohol-use-disorder, https://www.nhs.uk/live-well/alcohol-advice/the-risks-of-drinking-too-much/, https://www.cdc.gov/alcohol/about-alcohol-use/index.html, https://www.mind.org.uk/information-support/types-of-mental-health-problems/anxiety-and-panic-attacks/self-care/, https://www.samhsa.gov/find-help/national-helpline
