Zcela nový pohled na diskriminaci přinesli vědci z amerických států Washington a Kalifornie, podle nichž není motivem k rozdílnému přístupu k „odlišným“ lidem touha ublížit jim. Je to prostě jen podvědomá vlastnost člověka dát přednost těm, kteří se diskriminujícímu maximálně podobají. U druhých favorizujeme ty vlastnosti, které sami máme.
„Lidé jsou tak schopni diskriminovat, přistupovat odlišně k jiným lidem, bez jakéhokoli záměru diskriminovat nebo vyjádřit nesympatie k těm, kteří jsou takovým chováním znevýhodněni. Prostě dávají automaticky přednost podobným lidem, favorizují ty, kteří se jim podobají. A přitom se dopouštějí diskriminace,“ tvrdí doktor Tony Greenwald z University of Washington, jenž na výzkumu spolupracoval s kolegou Thomasem Pettigrewem z University of California v Santa Cruz.
K vysvětlení používají efekt ingroup (vztahů v malé skupině podílející se na nějaké organizaci), který definují sociální psychologové.
„Vaše skupina ingroup zahrnuje lidi, s nimiž se cítíte dobře, s nimiž se identifikujete a jejichž jinakost vás neohrožuje. Těmto lidem dáváte přednost, ostatní nediskriminujete se záměrem ublížit jim, jen je nechcete mít blízko sebe, jejich jinakost vás ohrožuje a je vám nepříjemná,“ vysvětlují autoři studie.
Vědci nejčastěji uvažují o diskriminaci na základě věku, rasy, pohlaví, náboženství a etnika. Ale při efektu ingroup jde spíš o sousedské vztahy, chození do stejné školy, sdílení známých a koníčků apod.
Sledujte nás na sociálních sítích:
