Někteří lidé samotářský způsob života vyhledávají a dlouhý pobyt ve společnosti snášejí psychicky velmi špatně. Ačkoli je člověk sociální tvor, těch, kteří milují samotu, není málo. Jenže vrozená tendence pro družení se a společenskost je tak silná, že dokonce ovlivňuje délku života. Jedinci, kteří se izolují, byť dobrovolně, žijí kratší život než ti, kdo žijí mezi lidmi.
O tom, že má samota zhoubný vliv na duši a tělo u těch, kteří si nepřejí být sami, se ví dávno. Ale vědci z Univerzity Brighama Younga v Utahu teď přišli s tím, že negativně na délku života působí samotářství i tehdy, když je člověk o samotě spokojený.
„Vliv samoty na lidské zdraví je stejně zhoubný jako vliv obezity, lidé by měli začít brát své společenské vztahy mnohem vážněji,“ tvrdí Julianne Holtová-Lunstadová z Univerzity Brighama Younga v Provu.
Mezi osamělostí a sociální izolací je velký rozdíl. Lidé mohou být obklopeni jinými a přitom se cítit velmi osaměle (např. staří mezi mladými). Jiní se sociálně izolují – odstěhují na samotu, vyhýbají společnosti – ale zvolí si to. Obě skupiny však žijí výrazně kratší život než ti, kteří se socializují.
„Ačkoli staří lidé jsou častěji osamělí a hrozí jim riziko smrti mnohem víc než mladým, osamělost a sociální izolace zvyšují výrazně riziko předčasného úmrtí také u osob mladších pětašedesáti let,“ tvrdí doktorka Holtová-Lunstadová.
Lékaři vysvětlují vliv samoty na zdraví různě. Nejčastěji ale tak, že člověk žijící sám (dobrovolně či nedobrovolně) špatně pečuje o své zdraví, má horší stravovací návyky, horší lékařskou péči a také víc holduje kouření a alkoholu, méně se pohybuje a je psychicky málo aktivní a pesimistický.
Sledujte nás na sociálních sítích:
