Komentáře k článku

nebudu se odnaučovat ;-)

Hm, tak já nesnáším tofu a tempeh - jedla jsem obojí upravené tak, jak to asi má být a za mně fuj - hledala jsem tedy na netu, jak dlouho se vlastně obě tyto věci vyskytují a našla jsem informaci, že tofu bylo vyrobeno náhodou v Číně snad před 2000 lety a tempeh pochází z Indonézie asi z 12.století - takže? *8*

Proč tělu dávat to, co samo nechce a nutit se jíst něco, co nám nechutná. Strava je tak pestrá, že máme na výběr co budeme jíst a co ne. Jím živočišnou i rostlinnou stravu, ale celý život, od malinka nepiji mléko, kakao, bílou kávu, mléčné koktejly a podobně. A to už jsem na světe docela dlouho. Prostě toto tělo striktně odmítá.

mám určité jídla které nesním

Naučit se jíst určité potraviny není blbost. Například ryby kvůli kostem a vývoji mozku, pohanku kvůli cévám atd., atd. Informace o vhodnosti a potřebě určitých druhů potravin jsou běžně dostupné. Je ubohá blbost jíst vysloveně jen to, co chutná, to dělá kráva na pastvě. Myslící člověk jí nejen to, co mu chutná, ale i to, o čem se poučil, že je pro jeho život a zdraví potřebné. A jak se naučit jíst potravinu potřebnou avšak neoblínenou či dokonce nenáviděnou? Jednoduše (mám to vyzkoušené konkrétně na rybách): dva dny nejíst nic, jen pít vodu a pak si dát tu zdravotně žádoucí potravinu. Bude určitě chutnat a jak! Jde to a bez kouzel a nablblých výletů do minulosti či do jakéhosi psycho-bezvědomí a jiných psycho-úletů.

Nikdy jsem nespolkla a nespolknu králíka. Nemám důvod sama sebe přesvědčovat o tom, že je to vynikající jídlo a že se musím překonat. Násilí je fašismus. Tak nebudu násilí uplatňovat sama na sobě.

Není nutné do toho tahat minulé životy. Stačí to prostě zkoušet stále znovu, s tím správným přístupem (ne tedy fůj, ryba, ale mám před sebou čerstvé a kvalitně připravené jídlo, zkusím, jak chutná). Začínat s chuťově méně výraznými variantami. Naučila jsem se takto sníst opravdu cokoliv, když je to nutné (třeba společensky) a nebo když není nic jiného (v případě války nebo zchudnutí to člověk ocení). Při jídle si představovat příjemné vjemy (když si budete při polykání smaženého mozečku barvitě malovat rozseknutou lebku, chutnat vám nemůže, když to berete prostě jako řízek, je to lepší).

Jak ja nesnasim vnitrnosti. Top hnus jsou jatra. Jen to pisu a uz se mi stahuje oblicej :/

jsou různé důvody odporu ke konkrétnímu jídlu. kvůli břečkám ze školní jídelny jsem dlouho nepozřela špenát nebo čočku, dnes si s chutí dám obojí. deset let jsem nedokázala sníst tavený sýr poté, co jsem měla úžeh, bylo mi zle, a chléb s taveňákem byl poslední, co jsem předtím jedla. v současné době nesnesu tofu, tempeh a pohanku, ale důvod neznám a ještě jsem kvůli tomu nezkoušela tři dny hladovět (o: tělo je od přírody na něco nastavené, ale je fakt, že negativní zážitek s určitým jídlem dokáže vytvořit blok

Nevím, proč bych měla jíst jídlo, ze kterého se mi zvedá žaludek jen při pomyšlení na něj. A nejím toho moc, přestože jsem dřív byla přesvědčená, že vlastně sním skoro vše. Nejím rajčata, banány, luštěniny, cokoli ze sóje, vůně zázvorového čaje mi vyvolá reflex na zvracení... Jsem tady, žiju a ty potraviny mi vůbec nechybí (a to nepíšu o mořských plodech, lahůdkách ze zabijačky...).