Šití, volejbal, keramika… Tak nějak všichni máme nějaké koníčky, kterými smysluplně naplňujeme svůj volný čas. Co když ale žádné koníčky nemáte?
Člověk by měl ve volném čase dělat to, co má rád. A protože většina z nás je radši mimo než v práci, existují koníčky. Jízda na kole nebo hraní na klarinet nebo pletení nebo něco podobného. Ale co když nenajdete nic, co by se vám opravdu líbilo?
Nicnedělání
Přece nemůžeme nedělat nic, to by nešlo. „Něco“ děláme přece vždycky. Ale může to být absolutní ztráta času v tom smyslu, že nás neposune nikam dál, ani nezlepší naši náladu nebo kondici. Třeba sociální sítě! Samozřejmě můžeme diskutovat o tom, co je ztráta času, ale stačí si odpovědět na jednoduchou otázku: Můžete to, co děláte ve volném čase, nazvat koníčkem?
Malování na porcelán – koníček, chytání ryb – koníček (i když žádnou nechytnete), fotografování květin (a eventuálně sdílení na sociální síti) – ano. Ale pozor – prohlížení si fotografií květin na internetu, není koníček. Někde tady je ta hranice…
Hranice mezi koníčkem a ztrátou času
Můžete číst knihy nebo koukat na fotbal. Ale „TikTok“ není koníček. Možná přesně nevíme, kde je hranice mezi tím, co lze nazvat koníčkem a co už je ztráta času, ale rozhodně nějaká je.
Můžeme nedělat nic, i když bychom někdy opravdu chtěli? Každý z nás pořád něco dělá. Ale možná o tom nemluví. A v tom to asi je! Nejjednodušší je, nic nevyprávět. Pak nikdo nepozná, jestli máte koníčky nebo jen „ztrácíte čas“. Můžete dělat nebo nedělat nic, dokud si to necháte jen sami pro sebe. A pak si to můžete nazvat, jak vy sami budete chtít.
Zdroj: názory autora, definitions.net
