U pacientů po mrtvici je rozhodující správné zacházení. Takové, které pomůže s nízkým sebevědomím a aktivuje ztracené schopnosti. Pacienti, kteří tak po mozkové mrtvici mají ochrnutou jednu polovinu těla nebo potíže s řečí, mohou správným přístupem okolí znovu svoje tělo vytrénovat.
Výkon mozku je po mozkové mrtvici postižen vždy velmi individuálně. Aby se pacienti po mozkové mrtvici cítili přesto dobře, je potřeba, aby jim v tom jejich okolí trochu pomohlo. Věci denní potřeby by tak měly zaujímat stále stejné místo, aby je postižení snadno a rychle našli. O všech postupech by měl být pacient předem informován. V případě nutnosti přidat v rámci zachování bezpečí na možné riziko cedulky – například „horké“ a „studené“ – nebo popis potravin a nápojů.
Výživa při poruše polykání
Zápal plic je při mozkové mrtvici velmi častou komplikací u pacientů, kteří trpí poruchou polykání. Tomu bohužel okolí zabránit nedokáže, rozhodujícím opatřením je ale kontrolovaný přísun tekutin a vhodné stravy. Ta by měla být v kašovité konzistenci, nebo co nejvíce rozředěná. Pacienti s velkým obtížemi polykání musí být vyživováni sondou a polykání trénovat pod dohledem logopedů.
Posilování močového měchýře
Někteří pacienti po mozkové mrtvici nedokážou udržet moč. Lékaři v takovém případě mluví o inkontinenci. Pacienti i jejich okolí se pak musí vyzbrojit velkou trpělivostí. Pomocí speciálního tréninku lze močový měchýř znovu posílit až po úplné vymizení inkontinence.
Aktivace ochrnuté poloviny těla
Pacienti s ochrnutou polovinou těla mají tendenci ochrnutou část šetřit a více používat tu funkční. Opětovný vývoj postižené poloviny se tak brzdí a vznikají svalové spastiky. Proto je důležité pod dohledem zkušeného lektora trénovat souhru mezi oběma polovinami těla a ochrnutou polovinu těla aktivně zapojovat, jakkoliv nemožné se to zprvu může zdát.
Porucha řeči
Poškození levé strany mozku je často spojeno s poruchou řeči. Postižený potřebuje k řeči hodně času s malými přestávkami. Navíc není schopen dostatečně rychle vstřebat obsah řečeného. Okolí a příbuzní by proto měli hovořit klidně a pomalu a soustředit se jen na jedno téma. Pokud se pacient dostane do slepé uličky a nemůže si vzpomenout nebo najít vhodné slovo, může mu protějšek v rozhovoru nabídnout klíčové slovo. Chyby a špatná slova byste neměli opravovat příliš často, aby pacient neztratil sebevědomí a odvahu mluvit. S obnovou řečových dovedností může pomoci logoped speciální tréninkem.
Zdroj: life line, healthline, firstaid
