Často si uvědomíme příliš pozdě, jak vystresovaní vlastně jsme. Jak se ale můžeme lépe uvolnit a posílit náš duševní imunitní systém? Poradíme.
Napadlo vás někdy, jak často vlastně odpovídáme na otázku, jak se máme, že jsme ve stresu? My ano – a je to poměrně často. Nakonec se to totiž stalo jistým společenským kreditem – být tak nějak stále v pohybu a stresu. Co když je toho už opravdu moc?
Nepozorovaný stres začíná brzy
Vědomě nedokážeme vyřešit, zda se necháme stresovat či nikoli. Nepozorovaný stres se prostě stane. Proto si často neuvědomujeme, že jsme ve stresu, že jsme byli ve stresu, ale ještě jsme ten stav nevyřešili, nebo že bychom se neměli vyhýbat samotnému stresu.
Ve skutečnosti náš problém není stres, ale to, jak se s ním vypořádáme. Ve stresujícím stavu se aktivuje náš nervový systém, který se snaží zajistit naše přežití. Uvede nás do pohybu dříve, než si náš čelní mozek vůbec uvědomí, že cítíme nebezpečí. Rozhodující je naše vnímání, které následuje: Rozpoznávám svůj strach, přijímám ho a dávám mu místo ve chvíli, kdy si ho uvědomím (1)?
Stres ovlivňuje náš imunitní systém
Zdravý nervový systém se po napětí způsobeném stresovou situací automaticky uvolní. U mnoha lidí ale stav stresu přetrvává a ovlivňuje náš imunitní systém (1). Jak účinně relaxovat a svůj imunitní duševní systém znovu podpořit?
Přijměte stres
Uvědomte si, že stres je součástí vašeho života, stejně jako jsou vaše ruce a nohy součástí vašeho těla. Může být vaším přítelem, pokud se jím nenecháte strhnout. Ve skutečnosti již nabídka přátelství je krok správným směrem (2).
Podporujte spojení sami se sebou
Čím více stresu máte, tím více investujte do svého aktivního odpočinku. Předpokladem ale je, že budete v dobrém spojení sami se sebou. Strategie na podporu vlastní propojenosti mohou být otevřené otázky, které si položíte: Jak se cítím? Co teď potřebuji, abych se cítil trochu lépe? Co mohu konkrétně udělat pro uspokojení této potřeby (2)?
Věnujte pozornost svému vnitřnímu hlasu
Sledujte, jak se k sobě chováte. Pokud si všimnete nepříznivých vzorců chování, pak věnujte zvláštní pozornost tomu, jak k sobě mluvíte. Staráte se nebo kritizujete? Používáte výrazy jako "Musím..., měl bych..." nebo používáte spíše "rozhodnu se..., dám si na čas...". V našem jazyce je neuvěřitelný potenciál pro změnu – nic nestojí a je možná kdykoli. Když si dovolíme být sami se sebou v dobrém kontaktu a upřednostníme naše blaho, pomůžeme našemu imunitnímu systému, aby byl silný a odolný bez ohledu na to, co na nás svět vrhne (2).
Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5579396/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7604758/
