Brouzdáte mezi e-maily, odpovídáte kolegovi, posloucháte podcast a u toho si ještě upravujete vlasy. Multitasking je pro vás možná nutností k pracovnímu přežití, avšak můžete kvůli němu vyhořet – profesně i lidsky.
Hektická moderní doba nás naučila uctívat multitasking jako svatý grál produktivity. Běžně děláme několik věcí najednou, protože jsou chvíle, kdy potřebujeme stíhat všechno a všude. Jsme z toho sice unavení, ale hřeje nás pocit, jak perfektně to zvládáme. A kdekdo by nám mohl závidět! Nebo ne?
Výsada či prokletí?
„Multitasking oslovuje hodně lidí zejména tím, že v tomto přehnaně stimulovaném světě vytváří iluzi efektivity a dokonalé kontroly. Jenže mozek ve skutečnosti neřeší více úkolů najednou, pouze přepíná pozornost,“ nalévá čistého vína americká psycholožka Cashuna Huddleston. Kdovíjak zdravé to bohužel není. Žonglování s úkony totiž dává prefrontálnímu kortexu, tedy velitelskému centru pro soustředění a emoce, skutečně zabrat.
„Neustálé přeskakování mezi povinnostmi extrémně vyčerpává mentální kapacitu a pumpuje do těla stresové hormony. Mozek pak ztrácí schopnost udržet pozornost a jen těžko ovládá emoce“, popisuje uvedená psycholožka. Z dlouhodobého hlediska takové sezení na několika židlích přispívá k úzkosti, podrážděnosti a přetrvávajícímu pocitu zahlcení, i když se na první pohled jeví jako vysoce produktivní záležitost. Může také podnítit nižší empatii a dělání chyb. „Multitasking přímo ovlivňuje kvalitu práce, mezilidské vztahy a celkovou spokojenost se životem,“ varuje Cashuna Huddleston.
Diagnóza pro doktora
Někteří dokonce tvrdí, že multitasking je podobný závislosti, proto je k jeho potlačení nutné vyvinout určité úsilí. „Pokaždé, když otevřeme novou kartu v prohlížeči, zkontrolujeme oznámení nebo odpovíme na rychlou textovou zprávu, mozek vyplaví dopamin. Tuto chemickou zpětnovazební smyčku si pleteme s uspokojením,“ vysvětluje zase americký odborník na behaviorální a organizační psychologii Bob Hutchins.
Zpátky k jednoduchosti?
Zmíněný expert doporučuje jediné – nemít „velké oči“ a dělat zase hezky jednu věc po druhé. Zaměření se na jediný úkol nám umožňuje naladit se na to, jak je náš mozek skutečně uzpůsoben k fungování. Fyziologicky se tím sníží tepová frekvence, zpomalí produkce kortizolu a zlepší kognitivní vytrvalost.
Zdroj: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7075496/, https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11807033/, https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11543232/
Sledujte nás na sociálních sítích:
