Nosíme v kapse celý svět, což je bezesporu praktické. Smutným faktem zůstává, že se kvůli chytrým telefonům stáváme obětí takzvané digitální demence. Kam až to může zajít?
Zkuste takhle z hlavy vysypat telefonní číslo svého nejlepšího přítele nebo životního partnera. Pokud tápete a v duchu vidíte jen ikonku zeleného sluchátka, nejste v tom sami. Lidská mysl se v posledním desetiletí přeměnila na systém, který informace neukládá, ale pouze eviduje, kde je v případě potřeby může rychle najít. Tento stav dostal trefné pojmenování Google efekt.
Nač se zbytečně angažovat
Už před nějakou dobou se zjistilo, že když lidé předpokládají dostupnost informací skrze internet, jejich mozek vědomě blokuje proces ukládání těchto dat do dlouhodobých mozkových struktur (1). V praxi to vypadá tak, že si nepamatujeme daný fakt, za to si věrně vybavíme složku nebo webovou stránku, na které se údaj nachází. Že je to fajn kognitivní úspora? Vlastně ani ne… A je to znát i při cestování.
Mozková navigace v koncích
Naši předci se dříve orientovali podle mechu na stromech a později spoléhali na papírové mapy vyžadující prostorovou představivost a propojování vizuálních vjemů s nákresem. My dnes odevzdaně posloucháme ten důvěryhodný hlas, který nám dává pokyny typu „po dvou stech metrech zahněte vpravo“. Do cíle sice dojedeme, ale za jakou cenu! Ze studií již mnohokrát vyplynulo, že jedinci využívající výhradně digitální mapy vykazují nižší aktivitu v určité části šedé kůry mozkové, proto mají potíže s prostorovou orientací (2).
Fotky jako ulehčení práce
Také si běžně fotíte své děti, navštívená místa, přírodní scenérie, zahradnické úspěchy nebo třeba rekonstrukční pokroky v domácnosti? No jistě, vždyť je to běžné a dělá to každý. V galerii pak máme tisíce fotografií, ke kterým se vracíme opravdu jen málokdy. Paradoxně právě jejich pořízením zdokumentované chvilky vymazáváme z hlavy a odkazujeme je do propadliště dějin. Vědecké experimenty neustále potvrzují, že účastníci, kteří si prohlížené objekty fotí, si pamatují podstatně méně detailů i samotných předmětů než ti, kteří se na ně pouze dívají (3).
Digitální demence není jen mýtus
Německý psychiatr a neurolog Manfred Spitzer, který patří k nejvýraznějším odpůrcům nadměrného používání technologií, varuje před stavem, kdy digitální média přebírají veškerou naši duševní práci. Podle tohoto odborníka úbytek kognitivního úsilí vyúsťuje v oslabení synaptických spojů, což u mladých lidí vyvolává příznaky dříve spojované pouze se stářím nebo poškozením mozku. Manfred Spitzer také tvrdí, že bez intenzivního učení a ukládání dat v mladším věku mozek nedosáhne své plné kapacity, čímž se podstatně zvyšuje riziko dřívějšího nástupu skutečné demence v pozdějším životě (4).
Kapesní zloděj pozornosti
Samotná přítomnost telefonu v místnosti, i když leží displejem dolů a je v tichém režimu, snižuje dostupnou kognitivní kapacitu, čemuž se v lékařských kruzích říká brain drain. Část našich mentálních zdrojů je totiž neustále vyčleňována na to, abychom aktivně ignorovali nutkání telefon zkontrolovat. Důkaz, který mluví asi za vše, mají výzkumníci z Chicagské univerzity. Ti zjistili, že studenti, kteří nechávají svůj mobil v jiné místnosti, dosahují v testech na paměť a soustředění výrazně lepších výsledků oproti těm, co ho mají v kapse nebo na stole (5). Soustředění je z pouhé myšlenky přítomnosti smartphonu stále vyrušované potenciální notifikací, což má na něj pochopitelně neblahý vliv.
Roztržitost jako nová norma?
Hodně majitelů chytrých mobilů si stěžuje na pocity podobné poruše pozornosti. Neustálé přepínání mezi aplikacemi, nekonečné scrollování a konzumace krátkých videí trénují mysl na rychlé, ale povrchní zpracování podnětů. Digitální roztříštěnost přímo souvisí se zvýšeným výskytem symptomů ADHD u dospělé populace (6). Naše schopnost udržet nit při čtení delšího textu nebo při vyprávění příběhu mizí v propasti zapomnění. Nejsme schopni vytvářet asociace, které jsou pro paměť klíčové, protože naše vědomí přeskakuje z jednoho podnětu na druhý dříve než se stačí vytvořit pevné spojení.
Návrat k papíru a tužce to jistí
Jde paměť sužovanou technologiemi nějak zachránit? Naštěstí ano a není to zase tak těžké, jak se na první pohled zdá, protože pomáhají i drobné změny v každodenní rutině. Zapsání si nákupního seznamu rukou na obyčejný papír, občasné cestování bez digitální navigace, nechávání telefonu v jiné místnosti – tohle všechno se počítá. Nezapomeňte na to, že každá informace, kterou na internetu vyhledáte během vteřiny, má pro vaši dlouhodobou paměť nulovou hodnotu, neboť skutečné vědění vyžaduje úsilí, čas a opakování. Digitální demence je daň za pohodlí, kterou ale nemusíte platit v plné míře.
Zdroje: (1) https://www.science.org/doi/10.1126/science.1207745, (2) https://www.nature.com/articles/s41598-020-62877-0, (3) https://www.researchgate.net/publication/259207719_Point-and-Shoot_Memories_The_Influence_of_Taking_Photos_on_Memory_for_a_Museum_Tour , (4) https://cognitive-remediation-journal.com/pdfs/crj/2014/02/04.pdf, (5) https://www.journals.uchicago.edu/doi/full/10.1086/691462, (6) https://static1.squarespace.com/static/57a40c19414fb54f51f8095f/t/57db823329687fc055d091cd/1474003509457/Kushlev+et+al.+Silence+Your+Phones.pdf
Sledujte nás na sociálních sítích:
