Švédští vědci tvrdí, že po tisících let vzájemné evoluce se lidé a psi stali emočně synchronními živočichy. Přenášejí na sebe své emoční stavy, ale i když dokáže pes rozveselit svého pána, většinou je to naopak a pán přenáší na psa svůj emoční stav. Bohužel to platí hlavně o stresu a úzkosti. Jakmile jimi začne člověk trpět, jeho psí kamarád je okamžitě zrcadlí.
Vědci z Linkopingu pak tvrdí, že některá plemena jsou na přenos emocí náchylnější než jiná.
Jaký pán, takový pes?
„Když se dozvíme víc o tom, jak lidé ovlivňují různá plemena psů, budeme moci lépe párovat určité typy osobnosti člověka s určitými plemeny pro dobro obou,“ tvrdí Lina Roth a naznačuje, že pradávné tvrzení, že pes se po čase podobá pánovi, má mnohé do sebe.
Vědci ze Švédska sledovali několik desítek shetlandských ovčáků (sheltií) a border kolií a jejich chovatelky. U lidí i psů měřili hladinu stresového hormonu v krvi. Jakmile chovatelka začala pociťovat extrémní stres a vzrostla u ní hladina kortizolu v krvi, několik desítek minut poté vzrostla tato hladina také v krvi psa.
Pejsek jako zrcadlo
„Zjistili jsme, že osobnost psa neměla na dlouhodobý stres člověka vliv. Osobnost chovatele na druhou stranu měla velmi silný vliv na psa. To nás vedlo k přesvědčení, že pes zrcadlí svého pána,“ tvrdí Lina Roth.
Podle ní také psi zažívají extrémní úzkost při výstavách a soutěžích v případě, že se úzkostný chovatel příliš snaží uspět. Doprovodní psi, kteří jedou na soutěž také, ale kteří nesoutěží, takovou mírou úzkosti netrpí.
