V poslední době často slýchám termín post + něco. Dozvěděla jsem se, že má vyjadřovat jakýsi extrakt, pozitivní mix obou složek... Tak například postromantická žena svým vzezřením apeluje na ideály romantismu, přičemž se nevzdává své novodobé nezávislosti. Postfeministka zase staví na revolučních výdobytcích svých předchůdkyň, tyto však dovede chytře skloubit s ryze ženskou rafinovaností.
A jak bychom definovali postporno?
Asi jako tresť zdravého hard core a líbivého designu – dle typu osobnosti a stylu jednotlivých režisérů a režisérek. A když už je řeč o nich, napadá mě, jak potěšující je naslouchat jejich dohadům o tom, zda felace či cumshot do filmů pro ženy ano, či ne! Co by za takový druh diskuzí daly ženy někde jinde, třeba v zemích, kde se nesmějí přiznat ani k tomu, že byly znásilněny, protože by tím pošpinily sebe, nikoli násilníka?
Porno vzrušuje ženy po 40
Jak ráda budu číst, psát, diskutovat, polemizovat a přinášet vlastní pohled na věc, například co se vlivu pornografie a vizuálna na vzrušení ženy týče! Na rozdíl od mnoha autorek článků či provozovatelek erotických shopů, které tvrdí, že tato je zcela minimální, dokonce zanedbatelná, si na základě poznatků svých i cizích dovoluji hlásat teorii opačnou: ženy jsou vizuálně vzrušivé, zejména od 40 výše! A rády se kochají mužskými těly, penisy, sexuálními akty – jsou-li jim ovšem vhodně naservírovány – to však vyžaduje kapku vynalézavosti ze strany kameramana či fotografa.
Kde je psáno, že muž – model – musí pózovat stejně jako jeho ženská kolegyně? Povalovat se na kanapi, unylý úsměv na líci, ruku chlípně zasunutou mezi stehny? O takových záběrech právem tvrdí Dian Hanson, proslulá vydavatelka erotické literatury v USA, že heterosexuálně orientované ženy spíš odpuzují než přitahují, neboť prezentují dostupnost a pasivitu, zatímco na mužích imponuje akčnost a sexuální agresivita (samozřejmě v kladném slova smyslu).
Pravdu má i v tom, že lačnost po pornografii je u žen valnou měrou dána hormonální hladinou, a to jak estrogenu, tak i testosteronu. V jednom čísle časopisu Faigenblatt, věnovaném tomuto žánru, uvádí D. Hanson případ své kamarádky, Vanessy del Rio, z níž se prý během požívání steroidů na zbytnění svalstva stala hotová nymfomanka. Když kráčela po ulici, rentgenovala chtivým zrakem všechny atraktivní muže a představa sexu s nimi ji vždycky vzrušila natolik, že musela okamžitě domů a uspokojit se.
Postporno nikoli porno
S jejím tvrzením, že porna pro ženy není zapotřebí, jelikož těm, co tomuto žánru fandí, klasické hardcore stačí, ovšem bezvýhradně souhlasit nemohu. Znám hodně žen, které pornografie vzrušuje, částečně i ta klasická, ale ani jednu, která by se zálibně dívala na roztahování otvorů a sáhodlouhé, monotónní scény penetrací. I vášnivé, sex milující ženy, mají rády jistou originalitu, krásu. Nikoli kýč, nýbrž mondénní styling, variabilitu, vtip.
Zkrátka: „postporno“, představující a rozvíjející fantazii, by nemělo být pitomé a mělo by zavánět uměním. Pak je vcelku jedno, budeme-li ho nazývat erotikou nebo pornografií. Hranice mezi nimi je stejně mlhavá a podléhá subjektivnímu vkusu. O tom, kde začíná první a začíná druhé, by se dalo dlouhé hodiny diskutovat, všichni zúčastnění by se ale zřejmě shodli na tom, že to, co je nebo není vnímáno jako vzrušující, závisí na místě, času, kultuře.
Teprve pak následují individuální vidění a přístupy, jako například stanovisko režisérky Petry Joy, jež ve svých filmech zásadně odmítá ejakulaci na obličej partnerky a raději točí cunnilingus než felaci. Prosím. Proti gustu.... Žijeme přece v demokracii, zajišťující každému právo na názor, ačkoli právě tento nereflektuje mínění většiny, ani té akademické. Ta naopak varuje (viz Corina Rückert, badatelka a autorka erotických děl) před pseudomoralizujícími útoky, paušálními, populistickými soudy, odsouzeními a výkladem porna jako násilí, páchaném na ženách. Nikoli felace či cumshot, praktiky, odedávna neodmyslitelně spojené s takzvaně normálním sexem, jsou násilím nebo ponižováním žen. Skutečné násilí číhá jinde.
A jak se snáší feminismus s pornografií? Velice dobře, dokonce výborně. Už proto, že lidem otevírá oči a likviduje předsudky. Aby si tuhle branži nespojovali třeba s Paris Hilton a jí podobnými, jak se v interview vyjádřila losangeleská autorka Pornology, Ayn Carillo-Gailey.
Ale hlavně: když sex, tak angažovaný! Když vzrušení, tak komplexní (nejen fyzické, nýbrž i psychické, což vždy nemusí být totéž, jak tvrdí odborníci). Neboť to úchvatné na sexu spočívá mimo jiné i v tom, že je schopen vypružit pocity na maximum, a to od naprostého hnusu po nejvyšší blaho. Pak už záleží na každém jednotlivci. Bez ohledu na to, jaký POST – ismus vyznává.
Autorskou je spisovatelka Mgr. Libuše Konopová. Vystudovala FF v Olomouci, řadu let učila a věnovala se překladům. Dnes se věnuje hlavně poradenství v oblasti rozvoje osobnosti, zvyšování sebevědomí, škole flirtu a ve spolupráci se západními režisérkami propagaci noblesní erotiky pro ženy a páry.
Zdroj: www.feigenblatt-magazin.de