Odmítání druhých je snadné jen pro psychopaty. Soucitní a empatičtí lidé se většinou necítí dobře, když musejí protějšku sdělit, že jeho návrh nechtějí. Jenže slova, je mi to moc líto, omlouvám se, nepomáhají. Naopak. Situaci ještě zhoršují. Odmítaný je totiž stavěn do pozice, že má ve zraněné chvíli ještě nabídnout odpuštění. A to v něm vyvolá touhu po pomstě.
Odmítání se přitom nemusí týkat jen rozchodu. Podle psychologů z New Hampshire to platí především v případě odmítnutí kamaráda s žádostí o schůzku v baru či společnou večeři.
Vyplývá to z experimentálního výzkumu u tisíce dospělých. Ti reagovali na odmítnutí v různých situacích – při randění, spolubydlení, společné večeři a dalších.
Touha po odplatě
Čtyři z deseti odmítajících se za zamítnutí omluvili, což ale zvyšovalo pocit ublížení a zranění a vedlo k touze odmítnutého pomstít se. Nejčastěji se to týkalo případů, kdy se lidé omlouvali za odmítnutí nabídky ke společné večeři či spolubydlení. Méně pak vadilo omlouvání se v případě odmítnutí účasti na večírku a téměř vůbec to nezhoršilo pocity v případě, že odmítáme někoho při radnění.
A v jiném experimentu, v němž pak psychologové z Darmouth College v New Hampshire sledovali touhu po pomstě, vyšlo najevo, že právě slova „
je mi to líto“ zvyšují touhu po odplatě.
Jsme za sobce?
„Víme, že lidé často nechtějí přiznat, že jsou zraněni… A jak jsme očekávali, odmítnutí, které zahrnuje slova ‚je mi to líto‘ vede k horšímu výsledku než odmítnutí bez omluvy,“ tvrdí autorka doktorka Gili Freedman.
Podle ní je omluva za odmítnutí vnímána jako zčásti sobecké chování.
„Je možné, že odmítající se cítí lépe, když se omluví. Ale rozhodně tím nepomůže tomu, koho odmítá,“ tvrdí Freedman.
